Souhlasím, ale vidím ještě jeden zásadní problém: Kroužky "za mých mladých let" byly zájmové, chodili jsme tam proto, že nás bavily - ať už jsme chtěli zpívat, hýbat se nebo se něco dozvědět. Ovšem dnes jsou takřka všechny kroužky zaměřené na výkon. Do baletu nebo na gymnastiku se nechodí proto, aby se holka naučila ladnému pohybu, ale rodiče i vedoucí v ní vidí budoucí primabalerínu nebo mistryni republiky. Kroužek pak zabírá nejen ono jedno odpoledne v týdnu, ale automaticky se předpokládá, že se mu dítě bude věnovat i o víkendu a prázdninách, což znamená komplikaci i pro rodiče. A to je podle mě špatně. Měly by se oddělit "zájmové" kroužky pro zábavu od těch "vrcholových".

No já nevím, ty znuděné děti s mobilem, jsou často děti, které nikdy nikam nechodily. Mám kolem sebe 2 naprosto odlišné sociální bubliny, jednu od spolužáků ze základy. Tady má většina lidí max učňák, je to oblast, kde se dost vykytuje alkohol a jejich děti na žádné kroužky nechodí občas něco od školy a jsou to přesně ti posedávači někde s mobily. A pak druhá bublina od spolužáků z vysoké a z práce, tam děti mají kroužků poměrně dost, některé děti teď přechází na střední školy a že by někde seděli znuděně v parku se mě tedy nezdá. Naopak, většinou se z 5 kroužků vykrystalizoval 1-2 zájmy a toho se drží. I děti druhé skupiny nejsou obézní, nemají výchovné problémy a tak nějak to všechno šlape. U první skupiny už teď řeší alkohol, cigarety, problémy ve škole a tak nějak to moc nefunguje. Takže z mého uzoučkého pohledu, tedy rodiče, kteří se snaží aby děti měly zájmy, z tohoto srovnání vychází výrazně lépe. Jasně, někdo může dítě otrávit, když je moc ambiciózní a honí na něm svoje sny. Ale přesto si myslím, že takových nebude příliš mnoho. Ale jak říkám, jen můj úzký názor.

Tak já mám tři děti, dvě nyní už na druhém stupni a nejmladší ještě na prvním stupni a všechny tři chodí od nějaké druhé třídy na Zušku buď na hudební nebo taneční obor a k tomu má každý jeden sportovní zájmovou činnost - neříkám kroužek, spíš je to sportovní oddíl. Víc jim jich ani nedovolím, abychom to vůbec stíhali. A myslím si, že je to tak akorát. Potřebují mít i čas na školu a na odpočinek. Ale tím, jak jsou teď starší, tak jsem zjistila, že třeba dcera na baletu má teď problém s tím, že jim od září zase nastoupily malé baletky. A přitom jedenáctiletá dcera už tančí čtvrtým rokem. Ale ten taneční obor je od sedmi let a každý rok tam přijmou nové sedmileté holčičky. Dcera si mi teď stěžovala, že zase začínají odznovu s těma malýma holkama a že se tam nikam neposouvá. Takže už ji to nebaví. Jedna lektorka na třeba dvacet dětí nemá šanci vzít si těch sedm nováčků zvlášť a zadat těm pokročilejší jiné cvičení. To třeba u syna v hokeji to bylo po ročnících. Každý ročník měl své trenéry, své tréninky a nějak se to posouvalo. Nebo třeba u dcery v jezdectví je také dcera ve skupince jen s jednou dvěma dívkami na srovnatelné úrovni a mají trénink prostě daný trenérkou podle jejich úrovně a není to tak, že by se každé září učily znovu, jak se nasedlává kůň nebo jak se čistí kopyta. A u kroužků v rámci nějakých družin a domů dětí a mládeže to tak zkrátka je, že vypíší kroužky na školní rok a další školní rok se ten kroužek zase opakuje a je často jeden pro celý první stupeň. Tak pak chápu, že prvňák, druhák tam chodí ještě rád a pro páťáka už je to nuda, která mu nic nepřinese.

Já jsem z generace kdy tohle začínalo a tak vím, že bych to u svých děti chtěla trochu jinak. Rodičům to nevyčítám, určitě dělali co si mysleli, že je pro mě nejlepší, ale ač jsem pro přísnou výchovu, zájmové kroužky jsou podle mě přesně ta věc, kde by si dítě mělo mít možnost vybrat. Já měla ráda výtvarné/kreativní kroužky a ježdění na koních. Nevadilo mi být ve stáji celý den a kydat hnůj, na nějaký fancy koně nebyly finance, ale musela jsem chodit i na spoustu kroužků, které mě nebavili, protože prostě dívka by měla umět hrát na klavír (dodnes nemám žádný vztah k hudbě a nemám ani hudební sluch), tenis ( na který nezbýval v týdnu čas, takže se přesunul na víkendová rána, nesnášela jsem to) týmové sporty (jsem introvert a nešlo mi to, ve finále jsem byla ráda, že můžu sedět na lavičce) takže co mě baví, to vlastně znovu zjišťuji až teď :)

No, nemyslím si, že je to až tak množstvím aktivit, které děti za týden mají, ale spíše právě tím střídáním. Při prvním náznaku, že dítko něco nebaví, ho rodiče odhlásí, a dají jinam. V tomto má článek pravdu. Ale pokud se volí dlouhodobá aktivita, s potenciálem zůstat do dospělosti (ZUŠ, sport atd.) a rodič nevyměkne při prvním protestu dítěte, tak tento problém nicnedělajících dospívajících nevzniká.