je jasné že se přizpůsobují situaci na bojišti, takže nebudou chtít aby se o modernizacích moc vědělo. Už těsně před válkou se povídalo o modernizaci typu B4, nyní už budou o kus dál. Už ta B3 je na mobilizační tank pro brance dost dobrá a v terénu se o ně určitě jednotka dobře stará a podle zkušeností i v polní dílně dělají dílčí opatření. Je to takový T-34 pro soudobé bojiště a i ten tehdy prošel docela výrazným vývojem a na konci války šlo o jiný stroj než když vstoupil do kontaktu s Wermachtem. Navíc doba zrychlila takže mohou opatření dělat mnohem rychleji. Jistě, konstrukce je víceméně daná a některé bolístky typu uložení munice nebo automat, ale jde vylepšit spolehlivost mechanismu i ochrana muničního prostoru. A také záleží jak zkušeného i technicky orientovaného velitele má daná jednotka.
Slabinou sovětských/ruských konstrukcí byl a je motor. Neměli a nemají nic jiného, než modifikace leteckého motoru z prvé světové.
Motor je rozměrný a jeho konstrukce už neumožňuje další vývoj.
Tím je už dopředu dáno, že tank má díky motoru poměrně velkou část, která je slaběji pancéřovaná. Nabíjecím automatem sice ušetřili jednoho člena posádky a zmenšili tak pancéřovaný prostor, ale nový motor se jim vyvinout nepovedlo.
Díky omezenému výkonu jsou limitování váhou tanku. Proto je tak v Rusku oblíbený aktivní pancíř. Kdyby šli cestou konstrukcí západních/izraelských/korejských/japonských, byl by tank velmi pomalý.
Druhou věcí je, že původní továrny a vývojová centra z dob SSSR už neexistují. Kapacity pro výrobu/modernizaci jsou mnohem menší, než kdysi. Proto se tak soustředí na opravy tanku T-62 a T-5x. Severní Korea je stále v licenci vyrábí. Takže pro tyto typy mají zdroj náhradních dílů.
Základní slabiny ukládání střeliva vyřešili?