Jako voják z povolání jsem byl na dovolené do roku 1989 s cestovní kanceláří v Rumunsku, Bulharsku a v Sovětském Svazu. Soukromě jsme občas jeli na návštěvu manželčiny matky do Sovětského svazu, konkrétně na východní Ukrajinu, dnes Doněcká lidová republika. Moje manželka s dcerou byly i v Jugoslávii a manželka v roce 1986 na poznávacím zájezdu v Itálii, který pořádalo Ministerstvo školství. Na tento zájezd vzpomíná manželka dodnes. Zájezd byl sice dražší, ale v ceně bylo prakticky všechno, ubytování v hotelích, plná penze, vstupy do muzeí, návštěva mnoha kulturních památek byla v té době v Itálii zdarma, a v ceně bylo i kapesné. Všechno bylo perfektně zorganizované. Manželka si podala přihlášku, i když nedoufala, že bude vybrána. Vybrána byla, žádné známosti jsme neměli. Vízum vyřídil organizátor. Je pravda, že jako voják z povolání jsem musel nahlásit vojenské kontrarozvědce, že manželka má jet do Itálie, ale problémy s tím nebyly.
Zdravim, no nekteri nesmeli ani do okolnich statu a byli neustale hlidani StB
Jeden z paradoxů: Soukromě cestovat nebylo tehdy možné ani do SSSR - jen na pozvání nebo s cestovní kanceláří.
Pozvání nebylo problém si opatřit! Kdo měl zájem cestovat do SSSR, tak si pozvání zařídil! Mnoho našich spoluobčanů, se tam dostalo pracovně, jako zaměstnanci československých firem, které se podílely na výstavbě Krivoj Rogu, plynovodů a ropovodů. Tito pracovníci byli jedním z prostředkovatelů pozvání. Je pravdou, že do vojenských oblastí byl problém se dostat, protože byly pečlivě střežené! Na příklad můj zemřelý kamarád tam jezdil skoro každý rok na celou dovolenou a do konce se dostal do Vladivostoku a na Kamčatku! Mimo jiné si dokázal zařídit dopravu dvou závěsných lodních motorů s výkonem 50 HP vojenským letadlem do Milovic! Tak to chce jen pokoru a říkat, jaká byla skutečnost, tj. pravdu!
do CCCP se opravdu cestovalo jenom na pozvání, ale .... moje maminka nebyla ve straně, otec dokonce kopal uran na Bytízu a na Mariánské .... cca od roku 64 byla každý rok Bulharsko, Polsko Jugoslávie, Balt, Alžír dokonce v Anglii .....cesty do CCCP ovšem bylo možno v rámci podnikových, poznávacích a zdravotních důvodů podnikat, obrovské množství dětí a mládeže absolvovalo Krym, Jaltu, Soči ..... mnoho sportovců vyjíždělo na Kavkaz a i jeden z našich europoslanců v relativně mladém věku dokonce absolvoval tříměsíční cestu na voru a lodích po velkých řekách CCCP a mohl o tom psát i do Mladého světa ... je jisté, že se najdou zastánci i odpůrci, ale je minimálně zdvořilé psát objektivně, pravdivě ... vždyť Pravda + Láska měla zvítězit nad lží a nenávistí ... buďme tedy pravdiví a nelžeme a nenáviďme ....
Dřív devizový příslib a dnes covid pasy. Nic se nezměnilo.
....konečně jsem se dočkal, že nějaký dementní ubožák do toho zapletl covid!!!
V Karlových Varech byly na pasovém oddělení takové poměry, že se vyplatilo přestěhovat se třeba do Prahy, vyřídit si pas a přestěhovat se zpět. Ten pán tam pracoval ještě po revoluci, ale to už byl jako milius.
No opět nevím kam na to dnešní novináři chodí. Chápu dnes je jiná doba a omezení slova žádné. Ale proboha nejdříve by bylo dobré si zjistit jak to doopravdy bylo. A pak o tom psát. Tohle zas napsal nějaký cicako. Novinařina nás živila a bavila. Ale když to dnes čtu tak musím kapitulovat co vše se napíše nesmyslů. Asi jsem spadl v roce 1989 z měsíce. HOU.
Tak prosím konkrétně, co je tam za nesmysl??? Užil jsem si 15 let v komunismu a podobné peripetie si vybavuje velice živě....ale chápu, lepší zapomenout a žvanit nesmysly
Jsem ročník 1972. S rodiči v Bulharsku přes jejich ROH několikrát (4x). Maďarsko jednou-podnikový zájezd. NDR asi 2x-nákupy, druhá polovina 80. let. Jugoslávie? no to bylo peklo. Byli jsme v r. 1976 a pak nic. Otec žádal o devizový příslib od r. 1977 do r. 1986. To byla ale hloupá náhoda, ani jednou nedostal. Pak v r. 1987 přes matku na podnikový zájezd s protekcí, podařilo se. Ufff. Pak zas nic. Až v prosinci 1989 v euforii, že ta hrůza padla, se školou do Rakouska. No a od té doby jsem procestovala 25% světa (My travel Map). Neměnila bych ani za nic....
A taky pozitiva pracoval jsem jako provozní v zotavovně ROH 9.květen ve Spindlerovém Mlýně.Zotavovna byla uzpusobena pro 320 rekreantu,odboráři se střídali po 14ti dnech .Když dostal poukaz jeden z rodiny tak jsem dostal dotaz poštou jestli druhý člen rodiny manželka by si nemohla zaplatit plnou výši poukazu.Většinou bylo vyhověno.Poukaz stál 470kč tedy jako dnešních 4700kč.Co obsahoval 14 dní plnou penzi taneční večírek na začátku a na konci turnusu.Výběr s 5 jídel ty se v týdnu nesměly opakovat. Sportovní referent připravoval tury a vycházky. K dispozici byla knihovna a 2x v 14 turnusu bylo kino,.Jezdili do zotavovny Dánové Begičané Norové a státy Beneluxu a všichni říkali jedno a samé prosím Vás jak to děláte. Byla to takzvaná zahraniční rekreace,.Dnes už tuto zotavovnu nenajdete jako mnohé odborářské zotavovny pohltila je demokracie..Tak to je pravda poslouchám a čtu proklamované politikaření jak je nyní všechno fajn.Nemohl jsem dělat vedoucího byl jsem provozní nebyl jsem v KSC.Měl jsem hotel .školu a zkoušky ze 2 jazyku a po zaplacení stravy a ubytování mě zbyl 1500kč tedy asi dnešních 15 tisíc.Mluvíme o roku 1973 .75 Mluvte vždy ucelenou pravdu.
Za komančů jsme párkrát byli v Budapešti u známého a přespávali u něj v obchodě s gramodeskama (pro nás to byl absolutní ráj). Nakupoval je ve Vídni a říkal, že tam můžeme jet s ním, že nás na hranicích nebudou ani Maďaři a ani Rakušani řešit. Ale nikdy jsme neměli odvahu to zkusit.
Nebyl jsem nikdy v žádné straně , ale Jugoslávie byla lehce dostupná ,taky tam jezdila půlka cestovatelské republiky.Do SSSR jsem se vypravil také autem v r.1984 od Autoturistu až do Jerevanu,benzín 4kč(u nás8kč).Západ jsem projel v roce 1977 a pochopil ,že emigrace je blbost. Bohužel ,dnes ten bordel máme i u nás.Socialismus s SSSR byl nejlepší.
Benzín byl v porovnání s průměrnou mzdou asi 3 x dražší než dnes, ale to bylo stejně úplně jedno, na auto jsem čekal bezvýsledně 5 let až přišel rok 1989 a hned v roce 1990 jsem si koupil v Rakousku Mazdu 626.
Jaksi bych článek trochu poopravil. Je pravda, že do Jugoslávie se jezdilo relativně složitěji a ne každý dostal doložku a devizák. Co se ovšem týče ostatních socialistických států, tak tam nebyl naprosto žádný problém. Jednoduše jste nasedli do auta o jeli. Do Bulharska to bylo naprosto stejné. Sedli jste do auta a hotovo. P.S. Nevím proč by měl být Balaton nějakou výhrou. Tam jezdili opravdu jen ti, co neměli peníze, a nebo naopak ti co už byli u moře několikrát a chtěli trochu změnu.
A na to jste zapomněli, že do Polska jste mohli jen na pozvání a např. do Maďarska byl omezený limit pro výměnu forintů? Navíc kurzy byly naprosto zdeformované, takže v Maďarsku či Bulharsku jsme byli naprostými chudáky (v restauracích). Díky Bohu, že se to změnilo ...