Ano, ano! Málem bych zapomněl. Říkávali jsme, "jdeme do sjezďáku" V zadní části Společenského (?) sálu byla spojovací chodba s pohodlnými gaučemi. Když se zhaslo, byla tam tma jako v pytli. Vodívali jsme si tam děvčata. O pár let dříve jsme tam narazili na jakýsi papalášský sněm. Zaujali jsme výhodnou pozici na ochozech, a zahájili palbu z pistolek na antiperle. Po odhalení následoval úprk, nikdo však nepadl do rukou nepřítele, to by byl malér jako hrom. Různé technické prostory zhusta nebyli zabezpečeny, takže jsme chodívali do kina, ale např. z osvětlovacích ramp. Ten barák jsme znali jako svoje boty. Zeptáte-li se místních z ročníků tak 70-75, uvidíte, jak jim zvlhnou oči, a začnou vyprávět..