Člověk, který věří v posmrtný život se smrti nebojí. Může se těšit na setkání se svými drahými zesnulými. Mnozí již na jeho příchod čekají a vítají ho. Ale někteří se po smrti můžou dočkat velmi nepříjemné karmy. Ti kteří zabíjejí, okrádají chudé, lžou, nebudou mít pozitivní karmu, ale dostanou to co si zaslouží. Každý co zaseje, to sklidí!
Nejen, že vidí snad své blízké, ale často volají jména svých blízkých co žijí , těžko říct jaký hormon produkuje před smrtí mozek jestli jen hormon strachu a stresu či hormon štěstí, ale pokud člověk umírá je vidět nejspíš roztresene rty a hlas víčka zavřené mrkaji a oči pod nimi se pohybují někdy zrychleně nebo zpomalují volání je nehody hlasitěji někdy jen šeptá a ke konci je člověk klidný vypadá že jen spí. Cítí klid a mír a ti co jsou přítomni jen bolest, smutek, paniku a bezmoc
V nemocnici proti mojí posteli umírala starší paní, byl to otřesný zážitek, plentu k posteli dali až v poslední chvíli, než utichla, neustále volala maminku, je možné, že ji viděla.
Pravděpodobně se jedná o víru ve shledání s blízkými. Víra posiluje a utěšuje. Tento moment byl významný i pro oběti nacistického teroru.
Já si myslím, že duše už se pomalu odpoutává od těla a chystá se na návrat domů. Takže člověk je vlastně na rozhraní našeho a duchovních světů.
Jestli mám jednou umřít tak bych chtěl se ženou na koni (v ložnici)🙂 a v ruce studené pivo :-P
Jednou určitě umřeš...a ty představy nejsou špatný :-)
Věřící lidé s čistým svědomím se nemusí obávat smrti, nebot´fysická smrt je jen krátkým úsekem skutečného života.