Upřímně : nic moc. Miloval jsem svobodu a ne nějaké nástupy a povinné výlety po pomnících Rudé armády. Byl jsem 3 x a ten poslední putovní po Dukle byl hrozný. 1x i u Moskvy v Ikaru a tam jsem litoval ruské pionýry a tu bídu u nich. Pak jsem hned přesedlal na tremp a to bylo jiné kafe na které dodnes vzpomínám a co už asi dnešní mladí nezažijí.
Nezažijí protože nikdo nechce být špinavý tramp co pije tuzemák a představuje si že Šumava je Yellowston a cikáni indiáni :-)
Na pionýrské tábory vzpomínám celkem často,když vnoučatům vyprávím co se tam vše zažilo. Byly to vždy bezva prázdniny,nebyly mobily tak jsme si potom psaly jako děti dopisy,kdo bydlel blíže tak jsme se kamarádily ještě doma. Bylo to bezva,většinou jsme jezdily od zaměstnanců rodičů,tak to nebylo tak finančně náročné jako tet. Vnuk jel na tábor na 10 dní za skoro 10 000kč. Dnes mají děti jiné dětství a to je škoda.
Byl jsem na pěti táborech a na žádném mi nikdo do hlavy jakoukoli ideologii nelil. Je to zkrátka přesně ten případ, kdy se dopracujeme k závěru, že to nejhorší zlo není v poslední fázi režim, ale lidé, kteří ho využívají či zneužívají. Určitě se mi vybaví kultovní tábor za vesničkou Dubí u Karlových Varů, kde jsme měli dokonce tábornický vlak... byly to vždy zajímavé tři týdny a nepamatuji se, že bychom se někdy nudili. A jestliže pár dětí po příjezdu brečelo kvůli novému, nepoznanému zážitku, tak dvakrát tolik jich po těch jedenadvaceti dnech bulelo, že musí jet domů.
Hanět to může jen ten ,který to nezažil ,nebo měl smůlu.
Já byla na táboře jen 1x a moc se mi tam líbilo. Přála jsem si tam být znova, ale byla to jiná doba. Aby máma mohla do práce, dostala jsem na hlídání své 4 mladší sourozence ..................a starej se, jednou to budeš potřebovat.
Neměla jsem jako dítě ráda to ,,organizované volno". Pokaždé jsem tábor ,,přetrpěla" a pokaždé mi bylo v podstatě líto, že už končí. 😉 Po letech uznávám, že mi tam nic nechybělo. Jídlo dobré, každý den jiný program, výlety do okolní přírody, lovení ,,bobříků" (před r. 68), a ten pocit vlastní důležitosti při službě na vrátnici!! K nezaplacení. 😉 Jen ten 21. srpen mi dojmy z posledního tábora poněkud pokazil. Evakuovali nás předčasně domů , v poli stál ruský tank a mířil na silnici, kterou jsme projížděli. Myslím, že nejen já jsem měla ,,bláto na hřišti" :(
Díky "pionýrskému" táboru jsem strávila krásné 3 neděle v Tatrách. Výstupy na okolní kopce s výhledy na vysokohorské štíty, běhání v lese kolem ledových bystřin, prima kamarádi.
Milovala jsem tábory, klid,pohoda, ale zároveň jsme byli vedení k zodpovědnosti a pracovitosti 😍
Mám stejné zkušenosti.
Vždy je to o lidech. Až na jeden mám na ostatní dobré vzpomínky.
Mám to taky tak. V polovině 70.let na táborech s dětmi pracovalo hodně lidí s duší Skauta, slovo pionýr jsem ani nezaslechla. Dobrodružství, soutěžení ve všem možném, první noční hlídky, bojovky v lese, pádlování na pramicích. No a později i první láska ... a pak další...a kamarádka, kterou mám téměř 50let.
Byl jsem několikrát na táboře , a rád vzpomínám .
Pakárna pro paka .