Odstranění Heydricha byla excelentní akce západního a domácího odboje a všem, kteří se na jejím úspěchu podíleli a zaplatili za to svými životy, patří naše hluboká úcta a vděk. O to větší, že všichni věděli, do jakého obrovského rizika jdou. Její znevažování komunisty i dnešními revizionisty odkazováním na oběti následného nacistického běsnění je ubohé a není na místě. Pokud bychom se v době Mnichova bránili, bylo by obětí neskonale více. Takto bylo světu dokázáno, že český (a slovenský - Jozef Gabčík byl Slovák) národ netvoří poslušné nacistické loutky a po vyvraždění Lidic navíc Francie a Anglie oduznaly svůj podpis pod Mnichovskou dohodou. Bez toho by bylo po válce Československo obnoveno v pomnichovských hranicích. Návštěva krypty je nezapomenutelný hluboký duchovní zážitek, který je ještě umocněn, pokud se nahoře ve chrámu koná bohoslužba a do krypty tlumeně zaznívá pravoslavný chorál. Myslím, že každý občan Česka byl měl alespoň jednou za život kryptu navštívit, neproběhnout ji jako atrakci a vzdát úctu lidem, kteří svou aktivní činností a následnou obětí napomohli porážce nacistické bestie a tím i tomu, že dnes neživoříme někde na periferii poraženého Ruska, jak to Heydrich a jemu podobní po nacistickém vítězství plánovali.
Osobně nezapomínám! Každý rok minimálně jednou zajedu do Prahy a vzdám těmto hrdinům úctu na místě jejich posledního boje. Vždy se při této příležitosti pokloním i některým dalším. Např. u pamětní desky Jana Zelenky-Hajského a jeho rodiny, kterou naleznete na Žižkově (ul. Biskupcova). Neuvěřitelně mě proto iritují dnes už téměř běžné snahy o relativizaci jejich obětí...