Žádný zákon, žádný podpis tohle nevyřeší. Samozřejmě máme proti tomuto jednání zákony, máme policii, máme lékaře, učitele... Ale kde není žalobce není soudce. Sama týraná žena by se musela umět ozvat, nebo její okolí. Shromáždit si důkazy a ukázat na viníka. Jenže je tak zpracovaná, že to neudělá. Její sebevědomí je na 0 a někdy ještě níže. Necítí se na to, aby se sama starala o děti. Bojí se, že je opravdu taková jak slýchá od toho, kdo jí ubližuje.

A nemusí jít jen o ženu - tohle se může dít i obráceně. Nebo to děti mohou dělat svým rodičům, nebo rodiče dětem. Ono i když to vypadá jinak, je to pořád stejné. Má to stejné mechanizmy, mění se jen aktéři. Než to přede do fyzické roviny, je tam velký psychický tlak.

"Mě mlátí jako žito, ale jinak je dobrý táta..." Tohle vážně nechápu. Chodit domů se strachem, maskovat modřiny, nechat do sebe kopat, ale kvůli dceři držet rodinu pohromadě, protože je to fajn taťka.Tak nevím, jestli je to odvaha, nebo blbost.