Spíše přemýšlím, proč by chvíli po useknutí hlavy lidi žít neměli... Žijí tak dlouho, na jak dlouho jim po přerušení oběhu vystačí zásoby kyslíku a živin v mozkových buňkách... A to mohou skutečně být i dlouhé desítky vteřin, možná až nízké jednotky minut. A nedojde-li ke ztrátě vědomí (ze strachu, bolestí...), není důvod, aby i omezeným způsobem nekomunikovali.
Přesně tak. A určitě by to šlo i mimotělním oběhem a dalšími technickými vychytávkami prodloužit.
K smrti mozku dochází uvolněním stressových toxinů, prasečí mozky, které byly propláchnuty speciálním roztokem žijí dokonce i několik hodin, jak bylo prokázáno experimenty. Odkazy na odborné práce v angličtině, pokud bude zájem, můžu dodat.💡
Boleynová nemohla po popravě mluvit, protože její hlasivky a průdušnice zůstaly ve druhé části těla. Nanejvýš mohla pohybovat rty, než krev opustila mozek... V pamětech kata Mydláře je popsáno jeho vlastní pozorování, kdy odsouzencova ústa byla po popravě setnutím plná pilin z koše, do kterého hlava po useknutí spadla...
Paní Jv Jaroslavě Váňové
Nejde mi odpovědět na Váš komentář přímo, tak vkládám sem.
Omlouvám se za špatnou formulaci. Měla jsem na mysli pouze jeho vazbu na Chrudim, tam to dokázané není. Chtěla jsem tím jen říct, že ta událost s pilinami nemusí být 100% pravdivá. Je to přeci jenom beletrie.
Centrum bolesti je v mozku, proto věřím že bolest dotyčný cítí aspoň několik vteřin než mozek důsledkem ztráty krve přestane fungovat. A co se pocitů před smrtí týče, to snad závisí od situace. Já byl někde kousek před hranicí, ležel jsem v pohodě v nemocnici a bolesti díky medikaci přestaly. A moje myšlenky by se daly popsat "aha, tak takhle tedy odejdu? No, takhle by to šlo" . Žádné světlo, žádný film života, jenom já versus moje já. Určitě zcela jiné pocity má řidič který to ve 150 km napral pod kamion. Kdysi jsem četl, že tam to trvá jen 0,7 sec než se mozek rozprskne. Takže odpověď na tuto otázku určitě dostane každý z nás 🙁 jen asi nebude mít možnost se s ostatními o ni podělit. A já myslím, že je to tak správně.
...asi takhle - hlava oddělená od těla (hlavně od plic, které dodávají vzduch do mluvidel, který je naprosto potřebný k takovému výkonu) nemůže mluvit v tom smyslu, jaký běžně známe. Jestli tehdejší přítomní popravě viděli, jak oddělená hlava pohybuje ústy, potom to byly pouze křečovité a hlavně němé stahy úst, které se mohly dostavit podobně jako když se odřízne hlava od rybího těla (a i pak u jednotlivých porcí řízků vidíme záškuby).
V clanku se to rozebira podrobneji, nez v titulku.
Bohužel vyzkoušit si to na vlastní kůži je zatím jednosměrka. Ale můžete stále odjet třeba do Gazy nebo Libanonu a tam si to zkusit na vlastní kůži. 🤪
V SSSR zkoušeli tento experiment. S useknutou hlavou mluvili ještě 2 hodiny. Problém byl v tom, že jim neodpovídala.
Ten musel dostat "naloženo", že mlčel. 🙂
Lavoisier známý vědec, chemik takto pojal jako experiment svou popravu, požádal přítele aby sledoval jak dlouho bude ješte mrkat očima. Mrkal prý asi minutu.
Mluví hlasivky co jsou v krku a ten je vejpůl - tak nějak to nevidím, i když u ženský !
Hlavně píší, že se pokoušeli mluvit (pouze hýbali rty). Prakticky to není možné, když Vám hlasivkami neprochází vzduch.
To jsou starosti, že to tu hlavu 15 vteřin bolí. No ale potom, potom už ji nebolí nikdy nic.
Hlavu to asi moc nebolí...
Co říkala.