Něčím se tito pisálkové musí živit. Bohužel většinou bláboly. Ale v dnešní době čím více poplatných lží tím jsou úspěšnější.

Když čtu, co někteří zažili na vojně, tak jsem nucen sdělit, jaké štěstí jsem měl oproti ostatním asi já. Jsem ročník 47 a po učebním oboru jsem vystudoval stavebku, proto na vojnu jsem šel v 69-tém roce do Tábora. Nevím proč jsem byl okamžitě převelen do PŠ v Jihlavě k tankovému vojsku. Následně do Jindřichova Hradce s tím, že budu m,j. řídit i stavební činnost při stavbě učeben, hal na skladování materiálu, výstavba objektů na cvičištích, výstavba bytů pro důstojníky v Písku atd.. Kdo si myslí, že voják po nástupu k základní službě trpěl, má pravdu. To tak skutečně v některých případech bylo, ale dalo se to přežít. Nebudu a nechci popisovat, jak jsem se dovedl tomuto způsobu jednání bránil. Nikdy jsem nesloužil žádné straně, ale bylo mé osobě nabídnuto pro vojsko v mém oboru dále pracovat a studovat. To z mého přesvědčení jsem důrazně odmítl. Závěrem uvádím, že za ty dva roky vojny jsem zažil i věci, o kterých psát nechci.

Stavební činnost, to pro mou osobu byla velká výhra i pro civilní zaměstnání. Jak už jsem uvedl, oproti ostatním to bylo velké vojenské štěstí.