Obávám se, že s tím, že by Kryl o Hutkovi říkal, že je lehkoživka, bohapustě kecáte: "Myslím si, že celý život trpěl tím, že je malé postavy," vzpomíná na Karla Kryla jeho souputník z písničkářské scény Jaroslav Hutka. Přestože byl jen o tři roky mladší, Kryl ho bral jako svého žáka. "Jako by byl o generaci starší. Třeba rád zpíval ruské častušky, tomu jsem nerozuměl," říká Hutka. Prvně se spolu setkali v roce 1967 v olomouckém klubu, který provozoval dnešní ministr kultury Pavel Dostál. Později se oba písničkáři vídali i v exilu. Zatímco Kryl odešel za hranice již v roce 1969 a skutečnou normalizaci prakticky neprožil, Hutka se dlouho rozmýšlel - emigroval až na konci 70. let. V té době se jejich cesty rozešly - Kryl již pracoval v cizině, Hutka, Třešňák, Veit a Merta založili sdružení Šafrán. K jistému sblížení došlo až když se část Šafránu přestěhovala do Švédska - ve svém nakladatelství písničkáři vydali Krylovy desky. "Viděli jsme se na koncertech pro emigranty, párkrát mě pozval do Svobodné Evropy," vzpomíná Hutka, který prý nikdy nezapomene na to, jak snadným terčem popudlivý Kryl byl. "Nebylo těžké ho rozzuřit," směje se. Vzpomíná na historku z německého Rohru, kde dnešní arciopat břevnovského kláštera Opasek organizoval pravidelná setkání. Další z řady písničkářů donucených k odchodu z republiky Vlastimil Třešňák si Kryla často dobíral. Jednou mu sebral kovbojské boty s vysokým podpatkem. Rozzuřený Kryl na údajné zloděje dokonce poslal policii.