Věta z článku...Tisíce mladých lidí přišlo o život i během vojenské služby...
Pracoval jsem ve fabrice kde na noční směně se dva zaměstnanci honili na vysokozdvižných vozících.První projížděl se zdviženými vidlemi dveřmi, kterými se normálně projíždělo se spuštěnými vidlemi.Zdvižené vidle se nahoře zachytily o futra, vozík se převrátil, pracovník z něj vypadl a vozík ho přimáčkl.Na místě zemřel.
Budeme také říkat, že za to mohou komunisti a že za volantem vysokozdvižných vozíků zemřelo x desítek zaměstnanců?
A takto to bylo i na vojně.Hromada zemřelých byla kvůli jejich nezodpovědnosti a nepřizpůsobení se předpisům.
Jiní se zasebevraždili, protože se s nimi rozešla dívka a někteří kvůli tvrdší vojenské přípravě.Ale to byli hlavně kluci z měst, maminčini mazánci, kteří nemohli spolknout vojenskou disciplínu.Je zajímavé, že sebevraždy nepáchali kluci z vesnic a nebo kluci z učilišť, protože i na učilištích byla šikana, takže tito kluci už byli zocelení z učňáku.
Ale protože většina zemřelých oblékala vojenský šat, tak se to bere jakože zemřeli na vojně a dnešní demagogové budou toto vtloukat mladým do hlavy.
Aha, takže šikana je podle Vás vlastně v pořádku?
Chválit vojnu za komoušů a vzpomínat na ni s nostalgií může fakt jen dost nazelenalý mozek.
Na vojnu se vzpomíná hlavně z nezapomenutelného kamarádství, které tam mezi vojáky vzniklo. Vojnu jsem ukončil před 56 lety a pravidelně se setkáváme, jak Češi tak Slováci a to považuji na obrovský přínos vojny.
Četl jsem solidní rozbor systému který byl v CLSA (já mám poctivých 730, 82-84). Systém byl převzatý od Rusáků, kde nižší velení rotný - podporučíci byli k smíchu, u nás byli nazýváni pošťáci, sytém stál na mazácích, kteří zobáky naučili jednak s technikou a jednak vůbec ja v pakárně přežít. Párkrát jsem byl jako velitel družstva v přijímači, kde se jelo podle vojenských řádů, přesně, až mi těch kluků bylo líto, totiž to kdyby se mělo dodržovat tak nám všem jeblo. Jenže tady tu sodu dostávali proto, aby se naučili jak přežít, koho zdravit a podobně, bez toho by se lampasáci zbláznili. No a šikana? Zákon smečky největší ubožáci si vybrali nejslabší kus a dávali mu čočku. Můj vrstevník, který v přijímači každý večer plakal po mamke, byl po povýšení na mazáka /12 ran opaskem přes prdel,(žádná šikana bylo to považováno za čest, kdo nechtěl nemusel, ale pak byl mimo), Tak tenhle hrdina tam začal dusi kluka který prostě nebyl žádný atlet, nejdřív jsem tomu uplakánku v klidu řekl at toho nechá, a pak dostal pěstí. Jasně rajóny a pod dělali mladí, a když šikan tak spíš jsme se nasmály, protože zo byla hra např. pod oknem probíhal mlaďas s větní a my dělali že jedem do civilu, odměnou bylo pivo a smích.
Sloužil jsem 1978-80, nějaké mazáctvi bylo, ale kdo neměl problém s fyzičkou a nějakou disciplínou, mohl to projít celkem dobře. Největší mazáci byli Slováci s IQ tykve, kteří najednou někomu mohli poroučet. Lampasáci byli spíš neschopní hňupi, za které vedli výcvik absíci nebo schopní velitelé družstev. Spousta dnešních mamánků a šamponků by to potřebovalo jak sůl. Ale myslím že by půlrok bohatě stačil.
Já si nedovedu představit že by se dnešní generace během půl roku dovedla osvojit pořadovou ,a ovládat vojenskou techniku,
Jestli se člověk na vojně něco naučil, tak to byla velice, velice rozředěná výuka. Jinak převládala nuda a snaha nějak to přečkat do konce. Není mi úplně jasné, jak to někdo může považovat za přínos. Za dva roky se dá v civilu zvládnout strašně moc věcí, studovat, založit firmu, procestovat půl světa, nastartovat kariéru v nadnárodní firmě, ... ale na vojně jako záklaďák nic. NIC.
Za komunistů se dělal u Svazarmu předvojenský řidičák, trojka (osobák, náklaďák, traktor) za 300 Kčs.Kde se to dneska sežene?
A kdo jezdil na vojně s náklaďákem tak mu to do civilu napsali jako praxi.Pokud to nevíte, tak kdo chtěl jezdit s autobusem tak musel mít 2 roky praxi na náklaďáku což se na vojně hodilo.A u nás na rotě byly 2 autobusy, takže několik kluků dělalo na vojně řidičák na autobus, který si pak odvezli do civilu.Někteří se na vojně naučili na harmoniku, jiní lupenkovou pilkou vyráběli různé lampičky a podobné věci.Takže kdo chtěl, tak se na vojně zabavil a do civilu si odnesl nějaké dovednosti a nebo věci.
Tohle napsal nejspíše jedinec, který nikdy na vojně nebyl! Já jsem službu své vlasti absolvoval a klidně bych ji zavedl znovu. Mnoha počítačovým ,, hrdinům “ chybí styk s realitou. A k těm mrtvím…. jen za měsíc leden v Ostravě zemřeli 3 lidé, kteří spáchali sebevraždu z existenčních důvodů. ,, Ještě že” se nevedou statistiky a nezveřejňují se kolik takto našich spoluobčanů si sáhlo na život, kolik jich bylo zavražděno pro pár korun v ,, šuplíku “ , kdy byli přepadeni a okradeni nějakou ,, smažkou “ co neměla na fet.
Děkuji za váš příspěvek. Byl jsme na vojně v kontraverzních letech 1967-1969 v Milovicích.Do srpna 68 to byla normální vojna se svými klady i zápory. V září 68 jsme se museli celý tankový pluk se vším všudy přestěhovat (kvůli rusákům) do nedalékého Humenného, kde jsme v bojových podmínkách (bez teplé vody) a pořádných WC (za pochodu ze přezdívala okna i dveře) přežili až do listopadu 1969, ale přežili jsme a dodnes když se potkáme vzpomínáme na vše s nostalgií starých pánů. Myslím, že dnešní mladí by aspoň rok potřebovali jako koza drbání jak se říká. Ti mamánkové od počítačů si neumí pomalu ani utřít nos.
Měl jsem v podstatě pohodovou vojnu, bez nějaké drsné šikany, ale přesto si velmi dobře vzpomínám, jak se na vojně projeví charakter každého člověka. Některé bych dodnes nechtěl potkat, protože bych jim nejraději flusnul do ksichtu.
Vzpomínám si jak jsem tenkrát šokoval svoje "spolubojovníky" když někdo přišel s historkou o níž jsme nevěděli jestli se skutečně stala (ale to je jedno), že v jiné posádce nějakej mladej snad na stráži to natáh a pustil do mazáka, kterej ho do té doby šikanoval.
Někdo tam řekl že je mu toho mazáka líto, že to měl "za pár". No a já odpověděl, že mi toho mazáka není líto ani omylem! Ale toho mladýho jo, protože mu praskly nervy a teď ods...re. Skutečně nevím jestli se to stalo, ale na tom co jsem tehdy řekl trvám dodnes. Tu pakárnu jsme si na vojně dělali sami.
Počet úmrtí v ČSLA se od počátku šedesátých let pohyboval kolem dvou stovek ročně. Mezi lety 1964 a 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě 3843 mužů. Vojna za minulého režimu byla prostě hrůza.
Přečtěte si můj příspěvek výše.Když by se vzali všichni co zemřeli kvůli vojně, přičiněním skutečně při výkonu vojenské služby, možná, že by to nebyla ani tisícovka.Ostatní úmrtí byla liknavostí a šlendránem jednotlivců, ale protože oblékali vojenský šat, tak to je bráno, že zemřeli na vojně.
Chcete tím říci, že všichni dělníci co zemřeli v montérkách na pracovišti, zemřeli také kvůli tomu, že měli obléknuté montérky tudíž za jejich smrt mohou komunisti?
Sám jsem byl na vojně v letech 1972-74 a přežít se to dalo.A nevím o žádném z vesnice jak mladších než já, tak starších než já, že by z nich někdo zemřel na vojně.A jak vím z jejich vypravování, ano zemřeli za jejich služby kluci, ale maminčini mazáncci, kteří nedokázali přijmou to, aby se přizpůsobili vojenské kázni.
A všimněte si, kdo zdravý má modrou knížku, tak to jsou kluci z měst.Pro nás,kluky z vesnic, by to byla potupa kdyby si někdo zařizoval modrou knížku a přitom byl zdravý.
Dva roky na čáře a rozhodně si nemám na co stěžovat. A na to drsný teď už člověk vzpomíná s úsměvem se slovy, že by to ti dnešní manekýni potřebovali jako koza drbání. Ale všimnul jsem se jedný věci. Poslední dobou se tu opravdu množí články
( každý den minimálně 3 ) převážně od pisálků co dobu před rokem 89 nezažili. Je to snad na zakázku tyhle očerňující články ? Ano, bylo toho hodně špatnýho ale na druhou stranu i hodně pozitivního.
Tady ve to pro vojáky , ne pro šmejdy z vojsk ministerstva vnitra!
20-tiletý kluk řídil tank a velel mu kluk o půl roku starší. Do stráže jsme dostali 60 ostrých patron a hlídali ve dne i v noci muniční sklady. Na cvičení mi dělala nějaký poručík velitele vozu a na korbě V3S jsem měl 20 kluků a vezl jsem je terénem k jednotce. Lampasáci dostali 19-tileté janky a měli si s nimi poradit aby zvládli techniku a nic se jim nestalo. V případě úmrtí to totiž jeli sdělit rodině, jako přímý nadřízení, oni. Byl jsem u strašického tankového pluku a za dva roky tam nebyl žádný malér. Od začátku se k nám chovali jako k dospělým a chování dospělých vyžadovali. Každý, kdo ZVS prošel, s tím má nějakou zkušenost. Lepší - horší. V každém případě si člověk pak vážil civilního života. K tomu vojenskému výcviku. V 90-tých letech, po sjednocení Německa, zkusili páni z Bundeswehru vyhlásit poplach nějaké jednotce bývalé Voksarmee DDR. Po vyhodnocení měli údajně říci, že než by se Bundeswehr v případě války sešel, tak by VS byla v Portugalsku. Ona příprava na válku není počítačová hra nebo airsoftové pobíhání po lese.