Ono to bylo trochu jinak. Byli lidi, kteří na to měli žaludek a lidi, kteří na to neměli žaludek.
To samé bylo s podniky, kde rozkrádat šlo a bylo co a byly podniky, kde to nešlo nebo nebylo co ukrást. Ty možnosti nebyly po celou čtyřicetiletou dobu všude stejné. Když ty všechny podmínky mezi sebou pokrátíme, tak se to rozkrádání hodně zúží. Je v české povaze i to, že ten co v podniku za něco zaplatil, v hospodě, aby nebyl za blba řekl, že to ukradl. Ano kradlo se ze společného mnohem více než dnes, ale nemohly to být žádné miliony, to by ten přilepšovatel velmi rychle špatně dopadl.
Tak to se nezměnilo, děje se to stále a v menších fabrikách ve velkém. Znám jednoho co mu to před pár lety ( cca 4 ) postavilo barák...
Ten článek je pravdivý. Jenže jde také o to, že mzda v zemědělství byla jen symbolická, venkov byl neuvěřitelně vykořisťovaný, horníci a hutníci a dělnická třída museli mít dostatek masa, mléka, másla, sádla, aby bylo dost oceli na tanky a dalekonosná děla. Mzda se vůbec nerovnala třeba výdělku v továrně.
Ve skutečnosti vesnice žila ze "záhumenky" tedy 1/2 hektaru orné půdy. Tvrdí se, že v té době byla česká krajina nejkrásnější v Evropě. A také jo! A to proto, že všichni chovali krávu, která jim poskytovala čtvrtinu živobytí. Jenže pro krávu musíte nasušit velikánský vůz sena. A to znamenalo vzít kosu, vstát ráno ve 4 hodiny a jít vysekávat polní cesty, vodoteče, okraje silnic - takže tráva v celém Česku byla neustále vysečená a krásně zelená a Česko bylo krásné. A těch polních cest a okrajů silnic byl nedostatek, lidé se o to hádali a prali, jen aby měli pro svou krávu dost sena.
Ptám se, zda existuje instituce, která mapuje historii a zda někdo se o tuto temnou historii reálného socialismu zajímá. Kdyby si tenkrát lidi nepřikrádali, tak by žili, přesto, že tvrdě pracovali, na hraně bídy.
Porovnávat to jak se kradlo za socialismu s tím jak se krade nyní je opravdu směšné. Nikdy jsem nebyl a nebudu v žádné straně. Dělal jsem v zemědělství asi 15 let, tak o tom něco vím. Jestli si někdo ukradnul 2 pytle bramborů, obilí, pár vajec a pod. a porovnávat to s dnešními milionovými zlodějnami, které ani ve vyšších kruzích nejsou trestné, tak to mě opravdu rozesmálo. Jsem ve vašem věku a zdá se mi, že vám to někdo musel našeptat. Že někde a někdy mohlo dojít k větší zlodějně připouštím ale že by se jednalo o 100 či 200 tisíc jsem nikdy neslyšel.
Zlaty JZD , nejlepsi, vsak namto zapad zavidel.Zlati komunisti.Nejlepsi CSSR a Zetor❤️❤️❤️.
Tenkrát možná zmizelo pár pytlů obilí nebo nějaký ten kanystr nafty, po revoluci začali mizet fabriky a státní peníze ve velkém. Stačí se podívat na státní dluh v r. 1989 a dnes.
Rozhovor pna Stráského v Hospodářských novinách
Stráský: A pokud jde o to kradení, jak říkáte: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali.
HN: Takže to byl záměr?
Stráský: Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. (…) Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí tak, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Tak, aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl.
HN: Proč to ale v roce 1997 nakonec skončilo tak nedůstojně? Malé banky krachovaly jedna po druhé, ty velké polostátní měly obrovské ztráty, do toho rozpočtové balíčky, přiznání, že v Česku se krade...
Stráský: Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. (…) A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádež nebudeme brát jako oficiální cestu.
HN: Bankovním socialismem za český kapitalismus?
Stráský: Musel bych vám odpovědět, že to tak bylo, a dokonce bych musel říci, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, poněvadž tam byly i staré úvěry, co vznikly za komunismu.
Všichni lidé (na venkově) se takto nechovali. Můj tatínek nevzal nikdy nic, prarodiče také nikdy nebrali, co nebylo jejich, i když jim jejich kousek pole režim sebral. Kdo chce své špatné jednání omlouvat, ten se nějak omluví vždycky. Nejčastěji: "Dělali to tak všichni." Nedělali.
Dnes kradou jen vyvolení ale místo cihly čórnou celou fabriku.
Tak ono je skutečně jiná doba. Dneska vypěstuje nějaký zemědělský podnikatel třeba zeleninu za 15 Kč za kilo, pak se podívá do supermarketu, vidí cenu 25 za kilo a napaří svou cenu za 28 - 30 za kilo. A lidi to rádi kupují, protože to je od "farmáře". Nebo k tomu přidá přívlastky Bio a Eko a prodá to kilo za 50 - 60 Kč. A lidi to rádi kupují, protože to je od farmáře a je to ještě k tomu ekologické. Podle tehdejších socialistických měřítek jednoznačná zlodějna, podle dnešních měřítek schopný a oslavovaný podnikatel.
Nikdo vás bio ani eko nenutí kupovat, ono i prodavači v obchodě chtějí výplatu a nic to nemění na tom že za socialismu se kradlo a vám se po tom asi stýská.
Autor článku je prachsprostý lhář,nikdy to tak jak popisuje nebylo.Já jsem vyrůstal na vesnici a moje matka pracovala v JZD a otec ve městě v továrně. Všichni dostávali deputát.V JZD to byly potraviny ve sklárně skleněné výrobky v ELITce punčochy či trička,v cementárně cement atd..Ženy dostávali k MDŽ kytku a bomboniéru a kvánocům všichni dostali kolekce. Málokdo si dovolil cokoli ukrást,protože za minimální krádež byl vysoký trest odnětí svobody a na každém rohu byl někdo,kdo krádež nahlásil.Měšťáci záviděli vesničanům čerstvé maso,ale kolik práce je za kilem tohoto masa už nevidí. Ve 3 hod. vstát všechno nakrmit,abych stihnul autobus v pět do práce a po příjezdu z práce opět vše nakrmit a připravit krmení na ráno tzn.uvařit brambory nasekat a dovézt trávu a všechno připravit do nádob a v 10 hod. jsem padnul do postele a to všechno bez odpočinku, každý den.Prostě neexistovalo,abych třeba na dva dny někam vypadnul
S celým článkem s Vámi souhlasím.
Ještě za komunistů jsem ve městě ve fabrice pracoval s člověkem z města a z paneláku.Říkal mi, ty se máš, máš zadarmo maso, zeleninu, ovoce, vejce, já to všechno musím koupit a proto neušetřím.Tak jsem se ho ptal kde byl všude na dovolené.Odpověděl...NDR, Jugoslávie, Balaton, Slovensko mám projeté křížem krážem.
Já na to, že jsem nikdy nikde nebyl, a dal jsem mu návrh.
Místo dovolené ať mně přijde pomoci od 7-19 a dostane zadarmo kachnu, králíka, vejce kolik slepice snesou za 14 dní, ovoce a zeleninu co si natrhá a přitom vypleje záhonky.Seno na zimu se samo nenasuší a ovoce samo nezavaří.
Na to odpověděl, že přece nebude sedět o dovolené doma a dřít se.
A tohle panelákoví lidé nějak nechápali (a nechápou), že se člověk musí o všechno starat a nemůže nikam jezdit, protože by zvířata pochcípala hlady a zahrádka by zarostla plevelem.Zrovna tak ovoce nejvíce zraje o dovolené a když se nesklidí, sežerou ho ptáci.
V tomto ohledu byli mí předci zcela příkladní a rozhodně mne nezkazili, a jsem vděčen, že svým příkladem a jednáním naopak zajistili mé šťastné mládí i celkový život.
Můj dědoušek, který mi vyprávěl různé pohádky, byl zakládajícím členem stranické organizace v jejich závodě (tedy tehdy né ještě přímo jejich, ale všech pracujících) a proto zde byl významným a váženým budovatelem a i díky tomu zajistil svému synku, mému tatíkovi v onom závodě šikovné pracovní místečko kde se moc nenadřel a byl i v oněch dobách slušně placen. A dědoušek má dík tomu i velice slušnou penzi.
A tatík měl díky němu a své angažovanosti kromě slušného pracovního místa kde se nenadřel i významnou pozici pokladníka tamní ZO KSČ.
A cosi podobného jsem měl od nich slíbeno i já.
Jenže holt přišly ty převratné události z listopadu 89´ a ke splnění toho slibu již dojít nemohlo.
Ale když bylo jasné, že je to nezvratné, tatík prozřetelně a manifestačně z tamní jejich stranické ZO vystoupil, aby poté se spoluvystoupivšími soudruhy ten závod zprivatizovali (a stal se už skutečně a jen jejich majetkem).
A jak bylo v oněch 90-tých létech tradicí, tak i oni ten už skutečně jejich závod, jak se říkalo a bylo tehdy běžné tzv. "vytunelovali" a téměř ke krachu přivedli.
Ale naštěstí dík všelijakým předchozím známostem se jim podařilo ten už skutečně jen jejich závod ještě výhodně prodat zahraničnímu zájemci.
A tak moji předci díky šikovnosti a všemu co výše popisuji i přes současnou složitou hospodářskou situaci dokázali naši rodinu vždy slušně zajistit, a tak i dnes stále prožíváme šťastná období života.
No vidíte, jenže v takových pozicích byl v podniku jen jeden člověk ! ! Ostatní museli pracovat. Tím bych se zrovna nechlubila
Tak nějak to fungovalo, ale krást obilí nebylo potřeba. JZD dávala svým zaměstnancům naturálie, takže vykrmit vepře, nebo chovat drůbež šlo snadno a sláma se brala ze stohů normálně. Náhradní díly a provozní kapaliny se fasovali na traktory a končily doma ve škodovkách. Všichni měli všechno, nikde nic nechybělo a všichni byli spokojeni, Teda až na tu pražskou kavárnu
Nebo ještě jinak, kdo měl k dispozici nějaké pole a doma třeba nějakou stodolu či podobný prostor, tak využil třebas jenom dílnu JZD. Koupil si vrak motorky třistapadesátky nebo vrak auta s dobrým motorem a postavil si z toho traktůrek. A sehnal k tomu valníček, závěsné nářadí atd. Nebo si traktůrek i koupil, vzácně se za socíku vyskytovaly a daly se sehnat tuším už od šedesátých let. A z dílny získal podobně pololegálně materiál. Nebo rovnou oficiálně, když to družstvo schválilo, si to v družstevní dílně za úhradu nějakých nezbytných nákladů, postavil.
A potom si nezbytné plodiny pro své hospodářství na tom políčku pěstoval sám, takže nemusel krást. O sobotách a nedělích, o pracovních dnes, když nebyla v družstvu práce, tak dělal na svém políčku. Zatímco třeba o žních dělal v družstvu šestnáctky o pracovní dny i víkendy.