Oni v těch hlavách měli zelenou břečku a to ani nemuseli mít na hubě masku.
Alespon byla sranda a napište kolik vojáků u vás spáchalo sebevraždu. Paní redaktorka napsala nedávno že 30%.Já byl taky v roce 71a v klidu jsem to přežil a mám na co vzpomínat. Hezký den.
Na vojně byla sranda. Byl jsem 1967-69 Dostal jsem balík s bábovkou od mámy. Balíky a cenná pošta se přebíraly u staršiny. Ten kontroloval jestli není alkohol a vše zapisoval do velkého sešitu. Hlavně odesílatele, aby odhalili případné špióny. Balím rozdělaný balík. Za mnou byl prověřován kámoš vojín Pavlín. Dostal takzvanou cennou poštu. Rovných 9 korun a 40 hal.
Pavlín, kdo Vám to posílá? Říká staršina.
"Voj. P. Pavlín, VÚ 8186 Sušice." Tak se to opakovalo asi 5x.
Sakra chlape jste blbej? hlaste mi odesílatele.
Soudruhu praporčíku, mi už dlouho nikdo nic neposlal. Na vycházce mi zbylo posledních 10,- korun, tak jsem si je poslal sám sobě, abych si udělal radost. Soudruhu praporčíku já mám takovou obrovskou radost.
A vééén !! Skoro jsem se počůral smíchy.
To znám kdy vysoká šarže sjela nějakého důstojníka před záklaďákama. Na podobném obřím cvičeni na Doupově jsem byl také. Sloužil jsem přímo v prosklené tribuně pro generály a jiné papaláše u takové předpotopní telefonní ústředny. Cvičení bylo teprve ve fázi příprav a jeden kapitán tam přes vysílačku dával pokyny vojákům, kteří rozmisťovali terče v terénu cvičiště. Zřejmě se mu zdálo, že jsou pomalí a nebo nešlapali podle jeho představ a častoval je opravdu velmi vulgárními nadávkami. Najednou se ve dveřích objevil vysoký generálmajor a na nás vojcli ukázal gesto ať jsme v klidu a potichu ukazovákem přes ústa. Pak jen asi pět minut stál za zády toho kapitána a poslouchal všechny ty sprosté nadávky. Pak hromovým hlasem zařval co jste to za důstojníka takhle jednat s mužstvem vy prase a už jel. A pak už jsem jen viděl jak je ten kapitán malý a malý až byl úplně nejmenší na celém světě. My jsme ani nedutali a byli vyděšený možná víc jak ten kapitán. Teď jsme jen čekali až se pustí i do nás ale jaké bylo naše překvapení když se k nám obrátil s usměvavou tváří a výrazem milujícího otce a pravil... tak co kluci jak vám to utíká a kolik vám zbývá do konce vojny. Když jsme mu řekli, že to máme za pár, tak chtěl vědět jestli máme metry na stříháni a jestli bychom mu je neukázali. Bylo nás tam pár, kteří ten metr u sebe měli, tak si je prohlédl a řekl tento je nejhezčí a vybral metr který byl s kanadskými javorovými listy střídavě s malými americkými vlaječkami. Pak vytáhnul cigarety a nás asi sedm kluků podaroval a s ohlédnutím na kapitána pravil a vy si na mě dejte pozor odešel.
Vysoký a hromový hlas?Tipl bych generál Rygál?
Není týdne aby se neočerňovala naše armáda/ač bývalá /. Není to zrovna vhodné v tuto dobu, kdy se vkládá mladým, že vojna je zbytečná, šikanující a odporná. Jsem pro roční výcvik či alespoň povinné školení základních vojenských dovedností / zbraně, přežití a zdravotní minimum/.
Pane Boháčku, to jsou dvě úplně odlišné věci. Vojna tenkrát a zvažovaná branná příprava dnes jsou tak odlišné kategorie, že je úplně nesmyslné je jakkoliv vztahovat k sobě.
Vojna byly dva ztracené roky. Za tu dobu jsem se naučil dělat dvě věci. Tou první bylo spěchat, abych pak mohl čekat. To druhou bylo dělat víno snad z čehokoliv.
Běžně oslovení soudruhu vy hov.ado, soudruhu vy dob.ytku, soudruhu vy deb.ile bylo denně. Nás to neuráželo. Jen chytrý člověk může urazit. Ale nebyli takoví všichni. Dalo se i normálně s pár lidmi jednat.
Na vojně jsem nic podobného nezažili .
To já v r.81 na soustředění v Chrudimi v rámci cvičeni ZVO skákal padákem v masce OM 10. Sedět hodinu zkontrolované na seskok na betonu pardubického letiště v masce, třidenní strniště, zamlžený zorníky při 30' vedru..do IL 14 mě odvedli, jak slepýho dúlního koňa..po otevřeni padáku šla maska hned dolů..a stejně 1.tř.výsadkáře sem nezískal.. To byla pomsta vel roty za mý držkování. Mates Tachov 80-81.
průzkumný prapor tachov,rota hloubkového průzkumu?
Na me hulakal jeden major 15 minut, protoze jsem mel krizek na krku pri nastupu do sluzby a ja se nesmel smat ty jeho blbosti - zkuste si predstavit, jak pred vama ctvrt hodiny poskakuje zakrsly opravdu duchaprosty pumprlik a prska o tom, ze takovych uz nasusil doma ve skrini a podobny zvasty a vydrzte to 🙂))
Já měl od jisté doby zakázanou účast na nástupech. To co vyprávím, pochopí ti, kteří to tenkrát mají za sebou. Především - měřím 199 cm, takže jsem stál v první řadě. A potom - při každém nástupu jsem se v určité chvíli nekontrolovaně rozchechtal. Přivedli mě před náčelníka štábu.
,,Čemu se vždycky při nástupu tak chechtáte? Já vás nechám zavřít, člověče!"
,,Soudruhu podplukovníku, já si nemohu pomoct. Přijde to vždycky, když při slavnostním nástupu jednotky armády, ve které se pokřižovat nebo pomodlit znamená říkat si o prokurátora, slyším při vynášení bojové zástavy píseň ,,Ktož sú boží bojovníci..."
Oficírovi ( byl to jeden z mála opravdových vojáků na tom útvaru) to začalo škubat hubou, ale zachoval poker - face a velel - odchod. A mezi dveřmi slyším, jak se chechtá a vece k mému veliteli roty -,,on má pravdu, tak ať neleze na nástupy a je klid!"
No, nedávno jsem z testu o ZVS dozvěděl, že 30 procent vojáků zahynulo již v prvním měsíci služby a teď je zde servírováno číslo 3840 za 25 let, je mi líto každého kluka a jeho mámy, ale je třeba to porovnat s počty lidí kteří zahynou při nehodách a pracovních úrazech.
Vojna byla hnus, ale tak krásně se na ni vzpomíná, nejlépe s kamarády u piva. Kdysi nám některá přísedící manželka nebo přítelkyně řekla: "Vy jste se tam museli mít super, tolik vtipných historek jsem já nezažila za celý život."