Je to o výchově v rodině. Stalo se mi ,že jsem pustila sednout těhotnou ženu , sedícímu mladíkovi jsem vytkla, že ji měl pustit sednout a on mi řekl "když jste blbá ".
Stalo se mi rovněž, s tím rozdílem, že já jsem dotyčného fracka neoslovil, on komentoval tak nějak samovolně. Mám na to univerzální odpověď: Odpusť, nevěděl jsem, že jsi mentálně postižený.
Ano, je to dost časté, lidé nepustí těhotnou ženu ve vysokém stupni těhotenství, se sádrou, opravdu starého člověka, sama jsem invalidní, ale vždy uvolním místo pro tyto osoby, hanba by mě ufackovala, nedokáži sedět, když vidím, že mé místo potřebuje někdo více než já, a to , snažím se o jediné, být co nejblíže dveřím, , pokud stojím, a vidím mladé, zdravé, že sedí sama je vyzvu aby vstali a místo uvolnili, a to mám často velké bolesti.
Mladá žena nastoupí do plně obsazeného autobusu a požádá sedící mladíka, jestli by ji pustil, že je těhotná... Mladík vyskočí a omlouvá se, že si jejího těhotenství nevšiml.. Na to mu žena odpoví, že je těhotná teprve dvě hodiny...
Měl by ji pustit sednout i kdyby nebyla vůbec těhotná.
No, to samé se mi stalo, když jsem jela před 20 lety v červenci z vyšetření z Prahy v 8 měsíci těhotenství. Víte, kdo se zvedl? Starší paní. Chlap ani jeden!
Asi bych reagovala stejně. Ale v prvé řadě bych kontaktovala řidiče autobusu, aby zasáhl ve prospěch hendikapovaného chlapce.
Když společnost vyzdvihuje bijce , sílu ,kšeftaření a podobné vydobitky demokratřismu,pak se nediívme že máme děti které jsou taky takové. Co jsme je naučili to dělají. Pořád jenom omlouváme neslušné chování,hledáme různé výmluvy , ale nějak nám to není platné.Dříve se musel nejen učit , ale i chovat , aby šel na školu. Chce snad říci , že to tak dneska opravdu je ?
To není vůbec o demokracii, ale o výchově. Matka má dítě učit že taky jednou bude staré, nebo zraněné a bude rádo za každou chvilku co si bude moct sednout, nebo mu někdo pomůže. V práci chlap vyšel z kantýny a omdlel, čtyři kroky od dveří. Prošlo aspoň deset lidí a nikdo mu nepomohl a to i jeden vedoucí. Vystoupíme po odpolední z autobusu (7 lidí) a 5 kroků od zastávky na zemi leží žena. Nikdo se ani nezastavil. To je jen zkur**ná výchova. Nejde naučit dítě něco, co sama nedělám, že? Jablko nikdy nespadne daleko od stromu....
To je výchovou a dobou. I dnes, v seniorském věku se v autobuse dívám, zda tam není někdo starší, abych ho pustil sednout. A pro jistotu si ani nesedám. Pak přiskočí mládež o generaci, dvě ode mě a klidně si za výskotu sedne.
Zcela normalni situace, jeden mladik se mnou v autobuse temer bojoval o misto, chtela jsem si sednout, jsem pred operaci kycle a tak pri prudkych pohybech v autobusu kdyz stojim mam bolesti. Chlapec si vsiml meho zameru a tak z mista za mnou hodil na sedadlo batoh, aby mi bylo jasne, ze sedalo je obsazeno. Vetsina sedadel byla obsazena mladsimi lidmi a vsichni jen koukali do mobilu a okoli je vubec nezajimalo.
Na tohle už se bohužel dnes nehraje. Občas taky skočím do autobusu, když pouštím starší lidi sednout tak ty mladí na mě koukají jak na blázna. Někdy si připadám jako bych provedl něco špatného.
Pustit sednout starší, těhotné ženy a nemocné lidi nás již před 70léty učili v pionýru.
Dnešní době ne každý pustí starýho člověka sednout , já jsem byla těhotná a nikdo mne nepustil az na starý lidí kteří mne chtěli pustit ale ja jim řekla at si sednout,ono v dnešní době to je normální , já taky pouštím starý a těhotné nebo kdo to potřebuje ,a to jsem měla plný ruce a břicho jak vodní meloun ale to jim bylo jedno takze asi tak,to adi neučí ty dnešní mládež a i někteří stáří se taky tak nechovají
moje zkušenost - za nás vždy nastupovali pracující lidi a starší lido - potom jsme mohli nastoupit až my školáci
dnes mladí starší odstrčí s mobilem v ruce,dostanete se do busu a tam sedí mládež,chcete si sednout a on vám klidně řekne že on drží místo kamošovi co bude nastupovat na další zastávce.Já z práce unavená, on ze školy kde seděl celou dobu - myslela sem že ho v zubech vynesu,nedala sem se ,ale pohledy ostatních napovídali že sem si dovolila moc
Co mam říkat já když jsem byla těhotná taky men nikdo nepustil az na jednu paní které jsem rekal at si sedne zpátky,a nikdo mi místo neuvolnil ,kdyby ten autobus nějak rychle začal brzdit a miminku by se mi v břichu něco stálo protože lidi byly bezohlední i kdyz jsem měla velké břicho jak meloun tak je to asi nebude zajímat ,i když ja v těhotenství pouštíla i starší lidi , protože nikdo z mladých to nechtěl udělat
Kdykoli jsem to potřebovala, ačkoli nejsem nijak zvlášť stará, třeba z důvodu, že mi není dobře, stačilo někoho požádat. "Mladý muži, prosím, pustil byste mě sednout, není mi dobře", nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítl. Když člověk od druhých něco chce, stačí otevřít ústa, místo čekání, jestli někomu něco dojde a pak být naštvaný, že se to nestalo. Lidi mají své myšlenky, starosti, v dopravním prostředku se zastaví a uvolní, protože se ani nikam hnát nemohou, ... Stačí otevřít ústa, od toho je máme. Navíc, mnozí staří lidé ani sedět nechtějí, protože se pak špatně zvedají, jak mi občas s poděkováním vysvětlili, když jsem je chtěla pustit. Od toho mají lidé řeč, aby spolu mluvili.
To sice mate pravdu, ale starsim lidem je to trapne si o to rikat, protoze se take obavaji odmitnuti, co jsem sama zazila, kdyz jsem jednoho mladika pozadala, aby nechal sednout jednu starou pani. Odpovedel mi, ze je take unaven.