Nevidím v tom žádný problém, že kluk bydlí u rodičů, navíc v patře. Pokud si najde přítelkyni, která bude ochotná takhle žít, zůstane tam nadále. Proč by měl někde přeplácet drahé nájemné, když mají jako rodina velký dům. Určitě rodičům zase pomůže jinak, třeba péčí o dům. Důležité je hlavně udržet dobré vztahy v rodině a to zejmena ve vztahu k jeho budoucí přítelkyni.
Nasi maji taky celkem velky dum, ja i bratr jsme si postavili sve. V 25 jsem mel malou zivotni krizi a bydlel jsem 3 mesice u rodicu, ac je mam fakt rad, bylo to maximum, co jsme dali,hned po uzdraveni jsem si nasel najem a pak postavil dum. 🤣 Normalni dospelej fakt nechce travit zivot v dome s rodicema, ale chce se osamostatnit. (Bavim se o normalbim dome,ne vicegeneracnim)
A coz takhle bydlet v dome s rodici, udelat si vlastni kuchyn, koupit lednici a pracku , varit si, a prispivat rodicum na energie? My to takhle doma mame a funguje to uz dlouhe roky.
Máme to taky tak.
Pokud skutečně chci bydlet ve svém a zatím nemám finance, bydlím u rodičů. Z výplaty rodičům 5tis. přispěji, za 5tis žiji a 10tis si ušetřím na akontaci. Za 5let mám 0,5 mil. Ale je mnoho životních strategií a nikomu tu jeho neberu.
Jinak já mám tedy jen jednu dceru, momentálně bydlíme v RD se dvěma bytovými jednotkami ( prostě jeden starej barák, nyní už slušně zrekonstruovanej, k tomu přistavěnej druhej barák) s mojí mámou. Děsím se chvíle, kdy nedej bože máma umře a dcera vypadne z baráku. Vůbec netuším, co pak s tím, EU a na to navázané naše zákony by mi případný pronájem jedné bytové jednotky patřičně ztížily a prodražily, takže buď by mi zbylo nechat starý barák chátrat, nebo se odstěhovat z místa, kde mám zapuštěné kořeny...
Zase tak těžké to pronajímání části domu není, v pohodě se dá pronajímat i po jednotlivých pokojích. Otázka je, jestli by člověk nějakého nájemníka vůbec sehnal. Na vesnicích, co bydlí moje babičky, je to plné dvougeneračních domů, kde bydlí osamělí důchodci (je jedno jestli je jen 1 nebo jsou ještě 2). Po jejich smrti se všichni snaží domy rychle prodat a nikomu z dětí se tam stěhovat nechce. Dlouhodobě tam ceny domů spíš klesají, a to, že by tam šel někdo do nájmu, je úplně mimo realitu.
Platí 4 roky sybolickou cenu. Tak to už má za tu dobu našetřenou slušnou částku do začátku ne?
Nebo spíš si tento synek užívá a rozhazuje? 🤔 Co by asi tak dělal tento mazánek, kdyby jeho rodiče neměli barák?
Obě moje dcery se osamostatnili velmi brzy, jedna po střední škole a mladší v posledním ročníku střední. Mladší při střední pracovala a při vysoké také pracuje. Bydlí sama v garsonce v Brně. Samozřejmě jsme jí pomohli při denním studiu na střední s nájmem, nyní si při studiu na vysoké hradí sama. Myslím, že když se chce tak to jde.....
Nechápu proč to lidé řeší,kde kdo bydlí. Třeba tady v Bavorsku je to běžné,že v jednom domě bydlí 2 i 3 generace. Je to pro všechny levnější,než kdyby každý bydlel sám. Je to jen o nastavení hranic co ano a co už ne. Když se s nimi bavím v práci,tak zas oni se diví,proč u nás chce každý vlastní bydlení.
Lukáš tam už dožije, symbolický nájem....do kdy?. Rodiče potom jedináček šoupne do domova důchodců.....akorát neví, kdo mu ten barák potom bude financovat. Chtěl koupit byt.....na vesnici? Kousek od práce? Co si na zahradě nebo koupeném pozemku dát karavan a tam žít?
A proč by to dělal, když mají dostatečně velký dům.
Ono se dá... když se chce.
Ale ono se nechce, ten tam už zasmrádne.
Pokud to není problém pro žádnou stranu, tak proč ne. Ale za mě je odstěhovat se od rodičů nejlepší investice do sebe a mrzí mě, že jsem neodešel dřív.
Já zas byla odejita v den osmnáctých narozenin, t.č. ještě na střední... Ze školy mě pochopitelně vyhodili, když nemáte kde bydlet, blbě se vám studuje. Střední jsem dodělala v osmadvaceti, dluhy splatila ve čtyřiceti, jak se to tenkrát všechno pos... Byla bych bejvala ráda, aby mě moji vážení zploditelé nechali doma a podpořili ve studiu i na vysoký... Příběhy jsou různý... A jsou i jiný, než různý. Jsou i příběhy hrůzný, abych tak parafrázovala W+H. Kluk z příběhu je spokojenej s tím, co má, jeho rodiče zřejmě taky. Vy byste vypad radši dřív, já radši pozdějc... Ale nakonec se nám vlastně asi každýmu stanou ty věci, který mají a všichni proděláme ty zkušenosti, který jsou nám třeba. A jak známo, zkušenosti zpravidla bolej. Ne úplně vždycky, ale obvykle jo.