Všechno jde, když se chce. Za svého života člověk rozdá svým vyvoleným.
Co pak dědit, když nic nezbude, že ano? Taky se nestarám, ať se stará ten, kdo něco dostal. Vykopnutá na ubytovnu v19ti letech , ostatní dostali byty. A ještě se mám starat o rodiče? To bych musela být úplně blbá. Stejně už není co dědit.
Nemohu soudit, já jsem se o maminku starala, aniž bych se zajímala, co zdědím. Znám lidi, co se celý život užírají tím, co měli a neměli dostat, i když nemají nouzi. K čemu je to dobré?
Vydědit lze velice jednoduše, mohla bych povyprávět. Moje matka mi vynadala, že jsem jí s mojí rodinou přijela popřát v den jejích narozenin. Nepřeje si, abych jí přála a cokoli slavila ( druhý bod ). Zakázala mi k nim jezdit ( bod číslo jedna), všude vykládá, že se o ni stejně nepostarám. Další šok byl, že jsem ji prý chtěla zabít ( bod tři ), prý jsem jí vyhrožovala, že ji stejně jednou zabiju, mají na to svědka, můj bratr jim to dosvědčí. Bod číslo čtyři, nezřízeně utrácím za dovolené ( občas si tedy opravdu za našetřené peníze vyhodíme z kopýtka a jedeme na dovolenou ). Bod číslo pět - jsem prý tak zadlužená, že nutně potřebuji prodat jejich dům, ve kterém žije s otcem a je dát do ústavu, že ho museli okamžitě přepsat na bratra. Podotýkám, že bych si od nikoho nepůjčila ani na rohlík, nikdy jsem neměla žádný dluh, celý život poctivě pracuji. Rodičům jsem vždy pomáhala a nejen jim, i bratrovi s jeho dětmi, které má svěřené do péče. Matka se začala takto měnit po prodělaném úraze. Zbyly mi jen oči pro pláč nad takovou nespravedlností, ale nemám nikde dovolání. Teď už vím, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Víte, že matka není duševně v pořádku, s tím nic moc nenaděláte, pokud ji nechcete nechat bavit svéprávnosti (soudně). Nemáte-li nouzi, neřešte to, jen se připravíte o nervy.
Víte co je hrozné, staráte se o rodiče celý život a pak najednou přijde "zlatokopka" a jste někde jinde. Vím, že se nestaráte o rodiče kvůli domu, ale pak to zamrzí. Ale nezmůžete nic, hlavně když se znovu ožení...
Je nás bohužel víc. Nejvíc bolí to, že toho, kterého jste celý život měli rádi, zjistíte, že vás vlastně rád neměl a odkopne vás. Je velmi těžké se s tím vyrovnat.
Otec s 2 mymi bratry utekl 2 roky pred Sametovou revoluci do USA .Pred 2 lety zemrel.Prijel muj nevlastni bratr,ktery mi sdelil,ze mam nejen 2 nevlastni bratry(o kterych jsem vedel),ale jeste jednoho bratra a sestru o 20 let mladsi,ktere si otec poridil po padesatce.
Ač bez zaveti (pry by si to otec tak přál) si starsi bratri nechali vse v USA ,coz citalo firmu na chemicke zkousky (rocne 5,5 milionu $) a dum se tremi koupelnami,2 bazeny a vodopadem,auta...
Zbytek deti dostal jiz za zivota otce nejake domy a chaty v Čr a Francii...
A ja nic.
Tedy nic...
Ja otce nevidel od pohrbu matky v mych patnacti letech.Pak se najednou objevil,kdyz mi bylo 40 a zacal byt divne štědry.
Mi a mym synum dal dohromady cca 300000,- korun.Jo a koupil mi foťak Nikon.
Sice nemam na pravniky...ale stejne se citim docela obran o dedictvi.
Nu...dnes je mi 53 let a cely zivot jsem se bez otce a jeho penez obesel...Tak tech par let to uz taky zvladnu...
Otec se staral aspoň v dětství a mládí o vás, vy o něj vůbec ne. Na jeho úspěch v zahraničí jste ničím nepřispěl. Jak se můžete cítit být o něco obrán?
Ditě nemůžete vydědit,ale v závěti mu můžete odkázat jednu českou korunu a je vymalováno.Toto zákon dovoluje.Když mě zemřela matka tak ani nevím jestli vůbec nějaké dědictví bylo!
Nemáte pravdu, takto zákon obcházet nelze. Jak je v článku uvedeno, dítě má nárok na tu část jmění zůstavitele, která odpovídá jeho povinnému dílu - 3/4 z části, která by na ně připadla vzhledem k počtu dědiců a jejich postavení u nezletilého dítěte, a 1/4 u dítěte zletilého. Možná jste byl v dědickém řízení pominut, ale to neznamená, že se tak stalo po právu. Platí, že právo náleží bdělým - je proto nutné se o své právo starat, řádně se poradit s osobou znalou práva - nejlépe s notářem či advokátem - a případně se i svůj podíl soudit.
Další socialistický zákon kterým se omezují práva lidí i po smrti, nevidím jedinný důvod proč bych nemohl v případě zletilých zaopatřených dětech rozhodnout, jak bude s mým majetkem po mé smrti naloženo, třeba převedení mého majetku na dobročinné účely.
Na základě čeho pozůstalí pociťují mít právní nárok na majetek zemřelého? Řeči o to že se děti ve stáří staraly o své rodiče a že tím mají zásluhy? Copak se předtím rodiče o ně nestarali nevychovali je, nepomáhali dětem při vstupu do života? Vždyť to děti rodičům pouze vrací.
V tomto mi americké právo připadá mnohem logičtější.
Sám jsem se děditctví po otci zřekl ve prospěch bratra, přestože se jednalo o třetinu rodinného domu a nemám s tím problém, dokáži se o sebe postarat.
A nedokáži si představit, že bych chodil k rodičům pro peníze z jejich důchodu
Otec mě dcery nikdy neprojevil zájem, nic nad rámec výživného. Dcera ho vlastně neznala. Když zemřel, (jiné děti neměl), dcera byla vyděděna, protože "o otce nejevila zájem".
Já byl též vyděděn,matka o mne neměla zájem,viděl jsem ji jen jednou v životě.Ale nevadí mi to,já bych po ní dědit stejně nechtěl,mám ke všemu co se jí týká hrozný odpor.Vše dostal nevl. bratr který s ní žil a tak je to správné.
Sam-i- o sobě??? Dnes může články produkovat opravdu kdejaký póvl, co (ne)prošel základní školou…autore, styďte se.
Tak tak, "důvody sami o sobě" jsou moc pěkná vizitka "redaktora"...
Dobrý den, jak to je, když, zemřelý byl mužem matky, synovi matky dal příjmení, děti vlastní neměl, poslední roky se o něj intenzivně staral syn se svým synem, závět není. Děkuji
Ještě by mohla kromě peněz pana Mikulína zajímat také gramatika. "Výše uvedené důvody však neobstojí sami o sobě."