V lázních Kynžvart jsem byla v roce 1979, bylo mi 6. Dva měsíce bez rodičů, strach ze sestřiček - nebyly jemné, křičely na nás. Obzvláště jedna byla dost drsná...Ano, po večerce se nesmělo na WC. Jednoho rána byl uprostřed pokoje bobeček. Jak to sestra uviděla, chtěla "viníka". Nikdo se nepřiznal, proto jsme jeden po druhém museli ukázat zadky - viník odhalen, šup do studené sprchy a pár na holou. Pro děti s nadváhou (i mírnou) bylo traumatizující sedět u jednoho stolu s děckama, která měla na talíři "normální" jídlo a ony dietku...Pro mě byly tenkrát lázně opravdu traumatický zážitek.

Kolem roku 2007 tam měla kamarádka dcerku, už se tam mohlo na návštěvy, změny k lepšímu...

Mám opačnou zkušenost,ale z Janských lázní.Bylo to někdy v roce 1967, tehdy mi bylo 11 let.Půvidně jsem samozřejmě nikam jet nechtěla,ale nakonec jsem tam strávila 2 měsíce a dodnes na to vzpomínám.Byly to krásné 2 měsíce v mém dětství.Lečba mi nejen pomohla po zdravotní stránce,ale tolik smíchu a všeho,co patří k zážitkům v dětství jsem už pak nikdy nezažila.Az za pár let, když jsem byla na internátě,kde se mi taky moc líbilo.A dodnes vyprávim občas zážitky,jak jsme blbli a co všechno jsem tam i tam prožila.Byly to skvělé roky.

Mě také pediatricka posílala do ozdravoven. Že jsem byla hubená vychrtlina. Roky 1986, 87, 88, 89... Vrchlabí Podhůří, Jetřichovice u Děčína, Jamné nad Orlicí, Dětská léčebna Měřín . Všechno hrůza. Nejhorší Jetřichovice. Kéž bych to vymazala z hlavy. Proklinala jsem rodiče, že me tam posílali

V sedmdesátých letech se to stát mohlo, proč ne. Ale teď, v 21. století už ne.

2008 v devíti letech a 2016 mi bylo 17 let a v lázních Poděbrady jsem se cítila skvělé a doteď na to vzpomínám