Představte si, že se vás někdo zeptá jestli věříte v slunce a moře. Ta otázka je absurdní, protože slunce všichni, co mohou vidět vidí, a dokonce i slepí lidé jeho paprsky cítí. Moře může úplně každý cítit svým tělem, ochutnat a většina i vidět a slyšet. Není tak prostor pro svobodné rozhodnutí víry nebo nevíry v slunce a moře.
Atribut svobodné vůle a je zásadní. Každý člověk má svobodu se rozhodnout, jestli věří nebo nevěří v Boha.
Proto je zkoumání potenciálních eucharistických zázraků a relikvií zajímavé, tajemné a možná pro senzachtivé i mysteriózní. Jenomže nikdy výsledek takového zkoumání nepřesvědčí nevěřící, aby více nevěřili a věřící, aby více věřili nebo naopak.
Dejme tomu, že se podaří vědecky prokázat, že Turínské plátno:
a) Je z doby Ježíše – bude to snad důkaz pro věřící, že mají více věřit v trojjediného Boha? Nebo to snad přesvědčí ty, co nevěří, v důkaz konceptu křesťanství a přiměje je to denně se modlit růženec, chodit do kostela a odpouštět i svým nepřátelům?
b) Je o patnáct stolení mladší než Ježíš – bude to snad důkaz potvrzující, že Bůh křesťanů není? Nebo propadnou v nevíru dnešní věřící. Jasně, že ne.
Je tak mylné z principu vnímat zkoumání relikvií a potenciálních zázraků jako možný důkaz existence nebo absence vyšší moci, ať už se jmenuje bůh, vesmír, energie atp.
Každý skutečný nebo domnělý důkaz je a musí být vysvětlitelný i jinak než nadpřirozenými silami. Jinak bychom neměli možnost se svobodně rozhodnout a v Boha věřit. Bylo by to s Bohem jako se sluncem a mořem. Každý by ho viděl a cítil a nebylo by potřeba víry.
Máte připomínky k diskuzi nebo k diskuzním příspěvkům?Napište nám
Robert Štefl
Představte si, že se vás někdo zeptá jestli věříte v slunce a moře. Ta otázka je absurdní, protože slunce všichni, co mohou vidět vidí, a dokonce i slepí lidé jeho paprsky cítí. Moře může úplně každý cítit svým tělem, ochutnat a většina i vidět a slyšet. Není tak prostor pro svobodné rozhodnutí víry nebo nevíry v slunce a moře.
Atribut svobodné vůle a je zásadní. Každý člověk má svobodu se rozhodnout, jestli věří nebo nevěří v Boha.
Proto je zkoumání potenciálních eucharistických zázraků a relikvií zajímavé, tajemné a možná pro senzachtivé i mysteriózní. Jenomže nikdy výsledek takového zkoumání nepřesvědčí nevěřící, aby více nevěřili a věřící, aby více věřili nebo naopak.
Dejme tomu, že se podaří vědecky prokázat, že Turínské plátno:
a) Je z doby Ježíše – bude to snad důkaz pro věřící, že mají více věřit v trojjediného Boha? Nebo to snad přesvědčí ty, co nevěří, v důkaz konceptu křesťanství a přiměje je to denně se modlit růženec, chodit do kostela a odpouštět i svým nepřátelům?
b) Je o patnáct stolení mladší než Ježíš – bude to snad důkaz potvrzující, že Bůh křesťanů není? Nebo propadnou v nevíru dnešní věřící. Jasně, že ne.
Je tak mylné z principu vnímat zkoumání relikvií a potenciálních zázraků jako možný důkaz existence nebo absence vyšší moci, ať už se jmenuje bůh, vesmír, energie atp.
Každý skutečný nebo domnělý důkaz je a musí být vysvětlitelný i jinak než nadpřirozenými silami. Jinak bychom neměli možnost se svobodně rozhodnout a v Boha věřit. Bylo by to s Bohem jako se sluncem a mořem. Každý by ho viděl a cítil a nebylo by potřeba víry.