Hejného metodu měli moje děti na základní škole. Úplně bez problémů. Škola pořádala ukázkové hodiny pro rodiče. (Zajímavé bylo, že skoro nikdo z "odpíračů" této metody se nezúčastnil, ale ihned tvrdily, že je to špatné.)
Pro první stupeň ideální. Děti si s matematikou hrály a provedly mnohonásobně více výpočtů, než při klasické výuce, aniž by tím byly nějak zatěžováni. Braly to jako hru.
Problém s tím měli rodiče. Způsob počítání je jiný. U některých příkladů se používá "substituce" čísel za myši, psy a kočky. 🙂
Ideální bylo, když jsme si to nechali od dětí vysvětlit. Většinou při tom samy přišly na řešení.
U vyšších stupňů může být problém. Na Gymnáziu již měli "klasickou" výuku. Ale na problém jsme taky nenarazily. Plynně přešly z Hejného na klasiku. Ale je pravda, že přechod byl již na základní škole. Myslím, že Hejného měl jen první stupeň.
Žena naštěstí pracuje ve škole kde se hejného metoda nevyučuje, tak se syn doma učí podle učebnic klasické aritmetiky, jelikož na základní škole kam dochází se bez ohledu na potřeby dětí tvrdě razí hejného metoda ,jako jediný a správný způsob. Hejného metoda evidentně není pro každého.Nebýt domácího doučování a návštěv v libereckém doučovacím centru BASIC, neuměl by syn v 8 třídě ani základní početní operace.Nakonec jsme došli k závěru,že by synovi stačilo chodit do ZŠ tak 2-3 roky. Jelikož je zvídavý, tak to co ho zajímá si dohledá, učí se především dávat věci do souvislostí a mít tzv všeobecný přehled. Školní docházka funguje spíše jako socializační program pro kamarády a spolužáky. Bohužel tzv."biflovací" výuka z dob socialismu na některých školách mnoho nepokročila. Ani utlačování individuality žáka se příliš nezměnilo.Naučit se nazpaměť a umět kreslit. Toť naše školství :-)
A co když je dítě zvyklé celou základku na klasickou matematiku a na gymnáziu se na něm z ničeho nic začne zkoušet Hejneho metoda. 🤔Asi by se čekalo, že ten, kdo se dostal na gympl, by opravdu měl umět v matematice přemýšlet, ale co je moc, to je moc. Dcera za celý první ročník neumí z matematiky nic, hlavně že si hrají v hodinách s barevnými lístečky a kdo ví s čím ještě. Že by si někdy alespoň zapsali pravidlo, které v hodině sami,, objevili", o tom nemůže být vůbec řeč. Oni vlastně neví, co za tu hodinu objevili. Nedokážu si představit, že by za tři roky měla maturovat a zvládnout současnou podobu didaktických testů. A to měla matematiku na základce ráda a v matematických soutěžích mívala úspěchy. Tady se jí tento předmět akorát zprotivil. Paní profesorka na studentech zkouší svoje příklady do nových učebnic Hejneho metody, do hodin si zve spoustu učitelů - hostů, aby ukázala, jak se to má dělat, a děcka jsou tam za cvičené opičky. Je to jediná třída na škole, kde se učí Hejný. No logaritmy, výroky nebo kvadratické rovnice asi potřebují jiný přístup.