Nevím, jestli se tomu dá tak říkat, ale také jsem porodila andílka. O miminko jsem přišla v 17 týdnu těhotenství. Věděla jsem, že to bude pravděpodobně chlapeček. Vybrali jsme mu jméno Štěpán. Pohřbít jsem ho nemohla, ale nechala jsem za něj sloužit mši. Hned po té hrůze se mi dostalo pomocí od interventky. I tak ale trvalo velmi dlouho, než jsem se z toho dostala a zahojila se. Velmi mi pomohlo kreslení, psaní deníku a výlet do Boskovic do westernového městečka. Nejtěžší je, že lidé se na vás soucitně dívají nebo se s vámi bojí mluvit. Je často těžké o tom mluvit, ale to mlčení je ještě horší. Paní Hano, soucitim s vámi.