Před 5 měsíci
Adam Růžička
Mám, určitě jako mnozí jiní určité druhy snů, v nichž cítím co jím, tvořím hudbu, kterou slyším a vnímám atd. Není to tedy jen paměť, že si pamatuji nějakou představu a vidím se, že jím, že tvořím hudbu, běhám ve větru nebo se topím. To by bylo jako se dívat na film, kde to všechno mám naservírované, ale necítím z toho nic. Já ale ve svých snech jasně cítím vůně/ v kině sotva:)/, vím, jako chuť má šlehačka, rozpoznávám sladké, slané, kyselé, bruslím na ledě a zmrazky odlétající od bruslí mě chladí, topím se a cítím slanost vody a palčivost v krku. To nemůže být jen paměť. Je to prostě prožitek.
Zobrazit další 3 reakce
Máte připomínky k diskuzi nebo k diskuzním příspěvkům?Napište nám
Adam Růžička
Ahoj Doro,
tak jsem se těšil, že konečně dostanu důkaz o existenci duše, ale nějak se mi v te hromadě rozvláčných vět ztratil.
Je skvěle to používání analogií, tak se toho budu držet
Stejně jako když vám do věčného „křemíkového nebe“ odejde starý notebook, neznamená to konec všech programů, které v něm byly nainstalované.
Dráhá doro asi tě zklamu, ale když si dáš tu praci a vyndas z notebooku harddisk a poradně na nej dupnes, tak se i programy na něm nainstalováne odeberou do kremikoveho nebe….
K panu Rakovi
…… kde v našem vědomí vzniká vědomý prožitek barvy, zvuku a podobně.
Jak to, že si v hlavě dokážu přehrát hlas blízkého člověka, aniž by tu byl? Nebo celou symfonii?
Nejsem neurochirurgie, ale mozek má paměťové centrum(centra)… opět analogie když LP dokáže přehrát hlas zesnulého božského Kaji, je to taky důkaz vědomí a nesmrtelnosti duše této vynilove placky s ryhou?
Pac a pusu
Adam