Hezký článek, ale za mě trochu blbina. Co třeba dětství Dušana Kleina nebo Charlese Bukowského? Šíleně dětství, traumat fůra, a přesto z nich vyrostli baječní a originální lidé. Naproti tomu parchant, kterého jen hladili po hlavičce, vystřílí v Americe půlku třídy..
No jo, no. Já mám například celoživotní trauma z toho, že mě rodiče nechtěli pustit na Woodstock. A to mi tehdy bylo již, považte, skoro osm let!!! 🙂
U sebe i u svých přátel vidím, že trauma z dětství je v dospělosti velmi těžko řešitelné, a to i po letech v rukou odborníků a pod medikací.