Určitě zažila svou. Určitě se v praxi setkala s pubertálním obdobím. Tato myšlenka je zcela absurdní. Shazovat postoj či názory někoho jen na základě faktu, že nemá děti ve věku puberty a dále je na stejné úrovni, jako nevěřit lékaři, jelikož neprodělal zlomeninu, nedůvěřovat pedagogovi, jelikož nemá vlastní děti či zabránit hasiči při jeho prvním výjezdu v hašení požáru. Tuto větu vesměs (necílím jen konkrétně na vás) může pronést člověk, který nemá dobrý vztah se svým dítětem, ať je v jakémkoliv věku. (Co v dětství zasejeme v pubertě sklidíme.) Dítěti je rodič vzorem, když pominu zdravotní omezení, tak není jediný důvod, proč by rodič neměl být zodpovědný za přístup jeho dítěte k němu. V dnešní době “do všeho moc rýpeme” právě pro to, že nechceme přenášet šrámy na duši dál na své děti, mít naučené špatné vzorce, které nám nepomáhají v životě, aby se musely vyrovnávat se světem a svými emocemi sami. Zajímá nás MY, NAŠE BUDOUCNOST a cítění mnohem víc než hloupé “překousni to a přijď, až se uklidníš nebo ti dám důvod brečet”, které vyústí jen v přenesenou frustraci. Mějte hezký den. 🙂

PS: opravdu doufám, že si článek přečtete ještě jednou a zkusíte se zamyslet, jestli vám opravdu něco nedá myšlenka, kterou tento článek nese.