Když jsem bydlela v Praze, znala jsem jich několik, kteří tak žili jako životní styl. Přespávali v lese, ale musím říct, že kolem jejich nocležišť vzorně čisto. Chodili do práce, normálně žili. Nežebrali, nekradli. Jen žili tak trochu jinak, než většina společnosti.

Hodně lidí se na ně i tak dívalo skrz prsty, že bezdomovec. Já se k nim chovala prostě jako k normálnímu zákazníkovi, když přišli k nám do krámu na nákup a i to málo stačilo, aby se oni chovali zase slušně ke mě.

Neviděla jsem důvod, proč se k nim chovat protivně, ani by to nebylo profesionální (což dnes bohužel hodně pokladním moc neříká).

Ve výsledku jsme si nejednou popovídali, když zrovna nebyli lidi a já stejně na kase být musela, protože to zrovna byla jediná otevřená pokladna v krámu.

Fajn lidi.

Přijali mě tak nějak za "vlastní" a vlastně mi kolikrát pomohli. Ani moje situace tehdy nebyla zrovna růžová, i když jsem pořád měla bydlení a práci.