Kdyby předchozí vlády (a nejde jen o vlády, ale o politické reprezentace vůbec) lidi vzdělávaly, aby neskočili na lep kdejakému šmejdovi, aby si dokázali svoje životy sami uspořádat a nečekali na nějakou péči shora, aby si připustili, že za svoje problémy si zpravidla můžou sami, byli bychom jinde. To je totiž podstata liberalismu: sebevědomý občan, který po státní pomoci sahá jen v nejnutnějším případě a očekává, že stát mu pomůže tam, kde sám nestačí. Ale nic víc. Jenže ono to slovo, a vina je na více stranách, sklouzlo jednak k etatismu, jednak k nadávce ve významu "to, co nemám rád". Jenže liberalismus sám nestačí, neposkytuje kontext, proto je potřeba konzervatismu.

Takže ne, vlády by se neměly zabývat cenami chleba a rohlíků, třináctými důchody a podobnými věcmi. Jenže ono uplácet voliče je tak snadné a dokud je z čeho, tak to i jde. Husák se Štrougalem to řešili vnitřním dluhem, polistopadové vlády už jen rozdávaly. Všechny bez rozdílu. Pak přišel Babiš, všechno sežral a najednou nebylo z čeho.