Politici počínaje Buzkovou naše školství zničili.
Inkluze byla poslední ranou.
Možná by stálo za zamyšlení, jaký význam mají střední školy tohoto typu mít. V situaci, kdy nemalé procento žáků navštěvující základní školu má problémy vstřebat učivo tohoto stupně. Má pak smysl se snažit dostat na školu tohoto typu? Buďto to budou školy pro alespoň průměrně vzdělatelné děti, nebo se musí nížit úroveň do té míry, aby to zvládl každý. To už se teď díky inkluzi děje na základních školách, kdy se musí jít s nároky dolů, aby to pobralo co největší procento žáků.
Výsledek tohoto procesu zejména ze společenského hlediska je zřejmý. Nebudou doktoři, inženýři apod. Atmosféra ve třídě, kterou navštěvují žáci, kteří mají problém jak s učivem, tak chováním determinují výuku na pobyt podobným ve speciálních školách.
Všichni učitelé, se kterými jsem měl možnosti mluvit, včetně pár, co mě na VŠ učili zcela jasně hodnotí úroveň studentů v porovnání s námi (30 let dozadu) jako zcela neporovnatelnou.
Koneckonců třeba maturita z matematiky, která je vždy tématem každého roku má úroveň, jakou by měl dát dobrý žák 9 třídy. Ale každý rok se bude v mediích probírat její obtížnost a procenta neúspěšných absolventů.
Kdybych nebyl odpůrcem konspiračních teorií, tak bych si myslel, že je tu záměr silně omezit inteligenci tohoto národa. Protože všechny zásadnější kroky k tomuto vedou.
Takže pokud potřebujeme "vtlouct" do všech dětí určitý objem znalostí a mít na to více času, tak pak mohou všichni rovnou postoupit na střední stupeň a tam se učit učivo, které nepobrali na ZŠ. Obecně si, ale myslím, že neustálé snižování nároků není dobrá cesta.
Hloupnutí je svým způsobem přirozené. V minulosti byl pro člověka rozum klíčový, pokud chtěl přežít. Proto dokud jsme se neměli dobře, stávali jsme se chytřejšími. Jenže teď si tu žijeme v blahobytu, v jakém žádná předchozí generace nežila. Těžíme z toho, co vymysleli ti před námi. Absolutní většina z nás už nemusí vymyslet vůbec nic a stejně přežijeme. Hloupneme tudíž jednoduše proto, že si to jako živočišný druh (prozatím) můžeme dovolit. Alespoň tady u nás ano. Časem se ale dostaneme k tomu, že většina našich lékařů bude z rozvojových zemí. Tam ještě stále z většiny platí, že tak daleko se ve studiu nedostane nikdo, kdo na to fakt nemá. Naši lékaři už tou dobou budou ve jménu rovných příležitostí nejspíš skládat státnice za pomoci vkládačky pro nejmenší.
V jakýchkoliv přípravných kurzech na jakékoliv testy se frekventant naučí právě a jen úspěšné řešení konkrétních testů.
Všichni se seznámí se strukturou testů a u záludností získají návod, co od nich chce hodnotitel slyšet. Někteří během přípravy zjistí, že mají nějaký systematický nedostatek a ti lepší z nich jsou schopni ho dokonce do termínu zkoušek odstranit.
A teď to, o čem nikdo z falešné útlocitnosti a tradičního rovnostářství nemluví.
Ani ta nejlepší, nejvyhlášenější nebo nejdražší škola (nebo přípravný kurz) není vůbec žádnou zárukou, že se podaří dohnat deficit, na který se zadělává už v předškolním věku výchovou a vzděláním v rodině, náhledem na vzdělávání a získávání vědomostí, znalostí a dovedností jako takových, způsobů analýzy a řešení problémů, vštěpování důležitosti příčinné souvislosti, hodnotovým žebříčkem.
To se totiž pak s dětmi celou základní školu veze, nabaluje, rozdíl se už jen zvětšuje. Dokonce se říká, že jen cca 3% dětí (nejbystřejších nebo nejurputnějších nebo obojí) jsou schopny výrazně překročit vzdělanostní stín prostředí, ze kterého vzešly.
Genetický základ máme všichni stejný, startovní čára je zdánlivě tatáž. Rozdíl je v tom, že těm "chytrým" dětem někdo od mala donekonečna odpovídá na otázky, pak je naučí, jak se lépe ptát, potom jak si odpověď najít nebo dokonce "vymyslet" (vydedukovat).
V nejlepším případě s nimi takto rozebírá problémy celý život, jen se pak role mentora a žáka postupem času obracejí. 🙂
Proč vůbec chtějí rodiče dávat své děti na gymnázia?
Jednak kvůli tomu, že jejich děti v době, kdy se rozhodují, na jakou střední školu půjdou, neví, co by chtěly jednou dělat (pokud si odmyslíme věci jako youtuber, influencer, popová hvězda, atd.). Nemají žádné vyhraněné zájmy, nemají jasnou představu, jak funguje svět dospělých. Můžeme se dohadovat, jakou část viny na tomto stavu nesou rodiny nebo kariérní poradci (řešit s dětmi jejich budoucí povolání během posledního roku základky fakt nestačí), nicméně ten trend tu je.
Jednak je to kvůli představě, že jedině gymnázium zajistí jejich potomkovi ten správný start do života. Mnohokrát bylo omíláno, že šikovný řemeslník si vydělá daleko víc, než většina "bílých límečků", pro mnoho rodičů je představa, že by se jejich dítě mělo živit rukama, ponižující. Nevím, zda by zde pomohla nějaká podpora formou zvýhodněného úvěru (třeba i bezúročného) pro absolventy učebních oborů nebo průmyslovek, kteří by chtěli rozjet vlastní živnost, protože ta averze k učebním oborům nemá ekonomické kořeny, ale společenské.
Pokud je někdo studijní typ, tak gympl je nejlepší přípravou na vejšku.
A já kdysi dávno na ten gympl chtěla, protože jsem nesměla dělat, to co jsem chtěla, abych měla čas na rozmyšlenou. Dodnes myslím, že byla chyba mi nevyhovět.
Nepíšdte pravdu.
Nevím proč ta fascinace gymply. Chodil jsem na technickou SŠ a následně stejně zaměřenou VŠ. První semestry jsem z velké části opakoval středoškolské učivo. Musely se narvat základy strojařiny do gympláků.
Dle mého by na technické obory měli chodit lidé s maturitou z daného oboru. Kdo chce studovat VŠ strojírenského směru, ten by měl rozeznat frézu od frézky, umět vytvořit a číst výkresy (dnes i modelovat), měl by znát základní výpočty např. nosnost šroubů atd. Mohlo by se hned jít do větší hloubky.
Fascinace vychází ze zkušenosti - dodnes je vysokoškolské učivo postaveno na modelu navazujícím na gymnázium, ti, co mají odbornou školu hned narazí na hlubší matematiku, fyziku a další, které se do té míry neprobírají. Není to tedy vždy jen o intelektu a pracovitosti, ale relikt soc. školství, aby tehdy středoškoláci odborných škol šli rovnou do práce, ale ne na VŠ.
Obtěžoval se pan Fendrych se nějaký ten test z matematiky vůbec podívat? Test na čtyřleté gymnázium (logicky nejtěžší) neobsahuje nic, co by se na ZŠ v matematice neučilo. Pokud ne, je třeba řešit výuku matematiky na konkrétní ZŠ, případně v konkrétním regionu, a ne volat po změkčení testu.
Ten test je koncipován správně. Vyžaduje logické myšlení a schopnost aplikace naučených znalostí. To samozřejmě dělá méně nadaným žákům potíže. Od toho ale test je, aby toto ověřil. Studium na gymnáziu opravdu není pro každého. To jen nekritičtí rodiče a levičáčtí politici v rámci dnes módních trendů si myslí opak.
Až na to, že je to spíš obrácně. Bohužel všeobecných gymnázií je moc. Za posledních 30 let nejen že se počet nesnížil, ale naopak se zvýšil. Jenže počet dětí se snižuje. Proto se na gymnázia v současné době dostávají děti, které nejen že nejsou nadprůměrné, ale někdy by se dalo mluvit o tom, že jsou průměrné spíše podprůměrné. Počet míst na gymnáziích by neměl být podle toho, co chtějí rodiče, ale podle toho kolik je nadprůměrných dětí v daném ročníku. Pak by se i učiliště zase stala žádoucí a nechodily by tam jenom problémové děti. Že byly cvičné přijímačky od Cermatu letos těžké, je správně. Loni byly příliš jednoduché a na některých gymnáziích měli problém, jak děti rozřadit. Letos prostě musí být testy těžší než loni a to si myslím, že byl vzkaz, který si z toho děti měly odnést. Všechno, co je v Cermat testech, se děti učí ve škole, akorát je celé učivo poskládané komplexně dohromady.
pochopte, že jiná je situace v Praze a jiná v regionech. Pravděpodobně jsou vaše zkušenosti někde z regionu, kde stačí i méně než 50 % bodů na přijetí na gympl. Jenže to je dáno tím, že míst je tam stejně a reálně lidí ubývá.
Naopak v Praze je velký přetlak, protože ve městě a jeho okolí výrazně vzrostl počet obyvatel a nedostanou se ani nadprůměrné děti, pokud se nesnaží. Kapacity taky zůstávají skoro stejné. A pokud je někde řeč o přípravách na přijímačky, tak je to právě Praha.
„Dekády jsme přehlíželi rostoucí nesoulad mezi tím, jaké středoškolské vzdělání nabízíme a co vyžaduje doba. "
Tahle věta mě zaujala. Problém je v tom, že dlouhodobě doba vyžaduje lidi, kteří jsou cílevědomí a ochotný pro úspěch něco udělat. Vývoj jde extrémně rychle dopředu a je tedy nutné se vzdělávat celý život. Problém je v tom, že školství generuje převážně děti, které vnímají své schopnosti jen v podobě známek. Problém je ovšem v tom, že školní znalosti a schopnosti jsou ten minimální základ, který je pro pozdější praxi často nedostačující.
Jestli problém údajného nedostatku míst na školách s maturitou nebude v tom, že 92% rodičů se snaží své dítě upíchnout na maturitní obor. Opravdu tomu chceme přizpůsobovat úroveň maturit?