Kormě toho byl také podvodník a lhář - ač se stal tajným členem KŠC už době války v SSSR, lhal, že jím není - aby dostal jako "neutrální" funkci ministra národní obrany - ale kopal tam za komouše a vyhazoval všechny jim nepohodlné důstojníky. A pak zahrál divadýlko , že do strany vstupuje až po únoru 48.

Rok v koncentráku pod branou s nápisem " Arbeit macht frei' a ty vidiny by autora článku rychle přešly. Excesy po válce byly a je nutno se s nimi vypořádat. Neměli bychom ovšem zapomenout, kdo rozpoutal válku. A bez ní by nebylo ani poválečných zločinů.

Jeho naprostá loajalita ke KSČ, jíž si demokratické strany nebyly vědomy (jinak by jej nikdy do této funkce neschválily), byla jedním z klíčových prvků v únorovém převratu. Nikdo nevěděl, že je členem KSČ a do vlády vstupoval jako nestraník. Svoboda tehdy sdělil prezidentu Benešovi, že armáda za žádných okolností „nepůjde proti lidu“, čímž se zpronevěřil svým povinnostem ministra obrany, ale zato splnil úkol komunistického trójského koně ve vládě a ozbrojených silách. Svoboda nepatřil mezi ministry, kteří podali demisi a de facto tak podpořil komunistický převrat. V říjnu 1948 vstoupil přímo do komunistické strany. Nesl také spoluzodpovědnost za první čistky v řadách důstojnického sboru .V roce 1968 jel do Moskvy ( mám dojem, že mu to FS zakázalo ) tam se nechal ocicmávat Brežněvem a vést v odkrytém autě přes celou Moskvu, aby celý svět viděl, že u nás vlastně o nic nejde, že jsme stále kámoši a byl to zejména on, který jednal v souladu s Moskevskou delegací a zejména on vyvíjel tlak na naši delegaci, aby podepsala protokol o dočasném pobytu sovětských vojsk u nás. Jak vypověděli všichni účastníci přítomní jednání v Moskvě. On šel ve všem na ruku sovětům. Po návratu jako první politik vyslovil souhlas s pobytem sovětské armády u nás a navštívil sovětskou posádku u nás.

Dlouho jsem přemýšlel, co vlastně napsat. Ještě jako pplk. Svoboda se propletl s příběhem naší rodiny a od mé babičky, která tehdy v Kroměříži byla zaměstnána v kasárnách, jsem slyšel různé příběhy a poznámky jaký to byl člověk. Můj děd pod ním sloužil a ještě před válkou emigroval a sloužil v cizinecké legii. Žádný historik nemůže plně vystihnout Svobodovu osobnost tak, jako ti, co si jej pamatovali, či pamatují, i když dnes jich už moc není. Nebudu chválit, ani hanět, Svoboda byl takový jaký byl, ale pobuřuje mne, že si ho do svých prolhaných úst berou ANOnisti a chtějí křísit jeho skutečnou i pochybnou slávu. Jak říkal můj táta, nemá cenu křísit čerty minulosti. Historii tím nezměníme.