Pan Cerman mj. píše: "... Z dnešního hlediska se tedy paradoxně volili držitelé výkonné moci, zatímco „zákonodárná moc“ se neměnila. ..." No, ale dnes přece také volíme držitele výkonné moci (exekutivu) - vládu (nepřímo), prezidenta (přímo) - tedy její politickou část. Byrokratický aparát státní správy může být považován za ekvivalent "zákonodárné moci která se neměnila". V tom může být ten problém. Když byrokraté optimalizují zákony sami pro sebe - k petrifikaci své existence a k šíření svého druhu.

Dále: "... Rozdělení na strany přirovnával Cicero k optickému klamu, který vzniká na nebi, když zdánlivě vidíme dvě slunce. ..."

Inu, antičtí klasikové byli vynikajícími porozovateli přírody a znalci lidských povah, "neexistující vědě" navzdory. Politologové by se tehdy neuživili. Znalcem byl i španělský filosof Ortega y Gasset, který ve své Vzpouře davů napsal: ".Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem ...". Život je řešení problémů, a ty problémy nejsou ani pravicové, ani levicové, stejně jako jejich řešení. To řešení může být lepší, nebo horší.

Dále: "... Ciceronovým cílem nebyla rovnost ..., ale ... rovnováha ... Cicero ostatně nemluvil nikdy o systému, ani o stabilitě, ale občas si vypomohl řeckým slovem „(h)armonía“. ...Takovou rovnováhu však nešlo nařídit shora, musela se udržovat i realistickým nastavením politického zřízení. ..."

Dneska se tomu říká "zpětná vazba". Političtí reformátoři - sociální inženýři - musí řídit své reformy právě na tomto základě, nikoli utopicky, dle idejí.

Kdybych v článku pana Cermana chtěl hledat paralely k dnešku a našemu státu, (ale nejenom jemu), našel bych je v destruktivní síle lůzy.

Pane Cermane, děkuji Vám za Váš článek, který mě nutí k důkladnému zamyšlení nad jeho obsahem.

To nejdůležitější je v závěru - že největším nepřítelem demokracie je všemožná rovnost. Což potvrzují i současní neomarx-progres prý vylepšovači demokracie, kteří rovnost jako to nejdůležitější vidí.

Když je to naopak to, co demokracii ničí. Však také neomarx-progresivistům o demokracii nejde. Naopak ji rozkládají a na socialistickou totalitu mění.