Ivan Hoffman vskutku vykládá nesnesitelné hovadiny. Stejně jako zbytek “vlastenecké scény”.
Bohužel nám nějak mentálně a názorově přemutoval. Dříve jsem ho docela bral.
Soudruh nějak pozapomněl na to, jak lid omezovala právem, represí a politickým systémem komunistická totalita. Dělat si, co chceme není žádná demokracie, ale anarchie. Člověk potřebuje mít nastaveny pravidla soužití, jinak společnost nebude fungovat. A pokud mu současná pravidla a omezení vadí, tak mu soudruh Putin nabídl možnost přestěhovat se bez větších problémů do ruského ráje, kde si autor může dělat učívat "demokracie".
Paní Foltýnová zde okomentovala snad všechny příspěvky. Na jejím profilu registrují 13 000 komentářů, zdá se, že to obnáší práci na "plný úvazek".
Když si vzpomenu, co dříve Ivan Hoffman znamenal, tak jeho současná podoba názorů je pro mne velkým zklamáním a s autorem článku souhlasím.
Je to takový zvláštni postoj: být za všech okolností proti větru. Týká se to i některých jiných disidentů, kteří se přidali na stranu dezolátů (např. Bašta). Oni prostě musejí být proti, ať se děje, co se děje.
Za všech okolností proti větru způsobí mokré kalhoty.
Já tento obrat u Hoffmana pozoruji už od počátku Zemanova "prezidentství" - když se ho zastával za jeho účast na Konvičkově demonstraci. Tehdy jsem zíral poprvé, dnes už nezírám. Škoda.
Je třeba si uvědomit rok narození autora uvedených "pravd" a v podstatě i jeho názorových společníků. Všichni dobře víme, že demence či Alzheimerova choroba si prostě nevybírá. A její počínající stádia se vyznačují právě nespokojeností, pocitem ublíženosti, okrádanosti a agrese, ať již slovní, případně fyzické. Smutné je, že tito lidé jsou postrkováni propagandou bývalého "velkého bratra na východě" do rolí totálních blbců a pseudovlastenců, kteří jsou rozumným lidem jen a jen k smíchu či politování.
Bohužel tohle na stará kolena potká i lidi, kteří byli v mladším věku zcela normální. Znám několik takových, co se z bývalých emigrantů a disidentů stali kovanými bolševiky.
Veřejně nejznámější případ je asi Jaroslav Bašta.
Ivan Hoffman je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K. Do nedávné doby působil jako externí spolupracovník ČRo1 Radiožurnálu. Posléze začal být názorově nepohodlný, podobně jako doyen rozhlasových žurnalistů Jan Petránek. V druhé polovině osmdesátých let se nebál postavit komunistům. Osobně jsem komunisty nesnášel a když mi vyhrožovali, že mne nenechají odmaturovat, pokud se k nim nedám, odpověděl jsem, že jako dělník budu taky spokojený. Tak toho nechali. Nežijeme sice v totalitě, ale mnoho současných mladých ideologů nesnáší oponentní názory a mnoho politiků se nám snaží vnutit pomocí různých, mnohdy nesmyslných zákonů a vyhlášek, jejich pohled na svět a život, jako jediný správný. Josef Škvorecký jim říkal inženýři lidských duší. Názory vlivných západních politiků často formovaly roky studií na levičátstvím prosáknutých západoevropských univerzitách. Takže suma sumárum lze s Ivanem Hoffmanem v mnohém souhlasit. Přeji krásný den.
Velký souhlas s autorem tohoto komentáře. Jsem zde náhodou (a tudíž s křížkem po funuse) při hledání aktuálních informací o Ivanu Hoffmanovi, za mne lidsky velmi moudrém člověku, a nestačím se divit jak samotnému článku, kde autor vybral věty, které se mu hodily, aby s jejich pomocí a s pomocí ironie bez jakékoliv výpovědní hodnoty "dokázal" svou pravdu, tak až vulgárním reakcím těch, kdo mu dávají zapravdu. A je možná jedno, zda se jedná o provládní trolly nebo o lidi se záměrně nebo jen náhodou jednostrannými "informacemi".
Nejméně od ukrajinského Euromajdanu, tj. od roku 2013, vím že Ivan Hoffman je naprostý vůl. Hoffman se totiž k této významné události vyjadřoval zcela v souladu s ruskou protiukrajinskou propagandou a byl tak u nás jejím významným šiřitelem. Což mu i zůstalo. Tento kreativní a zkušený komentátor veřejnoprávního média ve věci komentování klíčového momentu naší doby totálně selhal. Ztratil svůj morální kompas. A v dnešní době ani nehrozí, že by byl za své morální selhání a spojenectví se Zlem, Chaosem a Perverzitou vyceněn např. státním vyznamenáním od prezidenta, jako se to stalo jeho kolegovi Janu Schneiderovi. Prezidentem už totiž není Zeman Zemanovič Pching, ale člověk se vkusem, a se smyslem pro spravedlnost a uměřenost. Né že by na těch cetkách od vrchního kladeče věnců dnes nějak záleželo. Umělcům je nejvyšší odměnou popularita u publika, vědcům uznání jejich kolegů z vědecké obce, ... a propagandistům? Asi řád od neřáda.
Má pravdu, předsedo!!!
Těmto lidem by stálo za to předvést, jak funguje skutečná totalita, když se někdo začne navážet do jejího systému.
Hned druhý den po uveřejnění článku by pro něj přišla BIS, udělala domovní prohlídku tak, že by byt nepoznal, odvezla ho bez vysvětlení k výslechu, tam ho držela týden bez možnosti si zavolat. Případně by dostal pár nakládaček kabelem. Pak by ho odsoudili na 5 let za rozvracení státu do uranových dolů. Po té co by vylezl by mu dali vybrat, jestli chce sám opustit republiku a odstěhovat se do Ruska, nebo jít znovu sedět. Pochopitelně všichni jeho příbuzní by mohli pracovat maximálně jako uklízečky a děti vychodit maximálně základku.
Jestli by i po tomhle toužil po „vládě lidu“ misto demokracie, pak má nárok na prezidentskou medaili.
Vy asi nevíte, kdo je Ivan Hoffman. Je to bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K. Do nedávné doby působil jako externí spolupracovník ČRo1 Radiožurnálu. V druhé polovině osmdesátých let se nebál postavit komunistům. Nevím, jak byste v této situaci uspěl vy.
Tohle je vyřešené vcelku jasně.
Miliony a miliardy lidí nemůžou žít bez jasných pravidel.
A hledání těch pravidel, to je politika.
Někde najdeme pravidla vcelku jednoduše, někde se to moc nedaří.
Ale bez těch pravidel by se civilizace zcela zhroutila.
Já bych si taky přál, aby jsem se nemusel nějakými pravidly řídit, žít v absolutní svobodě, ale postupem času jsem pochopil, že existuje velká skupina lidí, kteří by okamžitě ostatním začali svobodu brát.
Takže absolutní svoboda je utopie, v našem vesmíru je to nemožná věc.
Člověk to musí přijmout a nemarnit čas tím, že proti tomu bude bojovat.
Absolutní svoboda je nesmysl.
Řekněme, že hrajeme hru s názvem život. Nyní si pomůžu jinou hrou, třeba fotbalem. Pokud všichni hráči nepřijmou stejná pravidla, za jejichž porušení nasleduje trest, tak si fotbal nezahrají. Svoboda je v naplnění daných pravidel svobodným a osobitým přístupem.