Jarku Nohavicovi k jeho životnímu jubileu srdečně blahopřeji s přáním mnoha sil k napsání dalších krásných písniček. "Štěkání psů kolem karavany", a mezi tyto čtyřnožce počítám autora tohoto článku i některé naivní diskutující zmasírované zdejší režimní propagandou, musí velikán prostě ignorovat. Malí závistivci tu vždy byli a vždy budou. Svět na ně však brzy zapomene, zatímco dílo talentovaného barda přetrvá.
Pan Rejžek má samozřejmě naprostou pravdu a nemá vůbec smysl diskutovat tady Nohavicově talentu nebo Rejžkových zásluhách; obojí je zcela irelevantní. Převzít od Putina medaili v době, kdy to Nohavica udělal, je naprosto jednoznačné a vědomé přihlášení ke všem hodnotám, které Rusko v té době představovalo a vlastně dosud představuje. Pro mě osobně byl ten moment, kdy Jarek Nohavica podával ruku krvavému diktátorovi a mizernou ruštinou mu děkoval, ten největší hnus za celou dobu trvání naší polistopadové kultury.
Aha, takže když Nohavica přebíral od Putina nějaké vyznamenání, tak už tehdy měl vědět, že 24. února 2022 napadne Ukrajinu... Tož tak to Vám teda závidím, že jste jasnovidec. Divné, že to nevěděli ani Obama, Trump, May, Schirak, Macron, Merkel, atd... atd... Stýkali se s ním skoro všichni. Byl jediný, kdo jej prokoukl - jmenoval se Lech Kaczynski, již nežijící.
Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Osobnost autora může popisovat každý, komu se zachce a jak se mu zachce. Písničky Jaromíra Nohavici vysoce oceňuje již třetí generace posluchačů. Sehnat vstupenky na jeho koncerty je velmi obtížné. Pan Rejžek popsal Jaromíra Nohavicu jako špínu chlapa. Pana Rejžka jako špínu závistivého chlapa možná vidí milovníci Hapkových písní, zcela určitě pak přátelé a obdivovatelé Soni Červené, která musela kvůli Rejžkovi emigrovat na Západ a v neposlední řadě i ti, kteří mají zvládnutý vztah k alkoholu, k ženám a další a další. Vytvořil Rejžek sám autorské dílo? Opuštěný, bezvýznamný a plný nenávisti pan Rejžek se snaží jen okopávat kotníky oblíbenému, významnému autorovi, který rozdává radost i zadává důvody k zamyšlení.
A náhodou účelově nekecáte?
Rejžku, zkus taky napsat písničku, co si budou zpívat všichni. Nohavica je opravdu umělec. Kdo nic neumí, dělá kritika i poučuje, a prolévá se pivem. A vidíš, i náš prezident Pávek byl spolupracovník
Lžete, nebyl spolupracovníkem STB, byl členem KSČ, tak jako v té době většina lidí na rozhodujících místech, spolupracovník je úplně jiná liga. Ale to Vy jistě nevíte, buď proto, že jste mladý, nebo pro to, že jste byl spolupracovníkem taky.
,"A já pak kroutím šroubky na peršingy,
A kdyby snad ne, tak mi dají do těla"
Fakt by mne zajímalo, kde měl Čechoslovák možnost kroutit šroubky na americké Pershingy, když se tu vyráběly nanejvýš sovětské rakety SS 20?
S STB jsem si užil své. Proto jsem měl ve věci jeho spolupráce vcelku pochopení. Bylo to peklo nekývnout. Přestal jsem jeho písně poslouchat po té, co začal poklonkovat Zemanovi, Putinovi a stal se podporovatelem podivných existencí. Když jsem se nad tím zamýšlel uvědomil jsem si, že pan Nohavica nebyl nikdy proti komunistům a systému. To jsem si jen mi do jeho textů vkládali to, co jsem cítili a potřebovali ventilovat. Nohavica za naše zklamání nemůže. Jen už je ve věku, kdy si odmítá hrát na někoho jiného. Prachy a úspěch má, morálku a čest nikdy nepotřeboval.
No omlouvat hobnebudeme
Ať se to komu líbí nebo ne, Jarek Nohavica je bardem a jako takový si může zpívat co chce, od toho tu bardové byli a stále, tedy doufám, pořád jsou. Nemusí se nám líbit jako lidé, nemusí se nám líbit jejich postoje nebo názory, ale pořád zůstávají bardy a mluví za ně vyprodané koncerty a to, že jejich písně zlidověli. A to, přiznejme si, nikdo Nohavicovi vzít nemůže. Umění si žije vlastním životem, bez ohledu jestli se líbí režimu a nebo ne a jenom zkouška časem řekne, jestli bylo dobré a nebo ne. Myslím, že zrovna u Nohavici tahle zkouška dopadla více než dobře, což se o drtivé většině jiných říci nedá.
To z něj ovšem člověka nedělá.
Národe, národe, už jdi do háje s tím STB, komunisty a osočováním kde koho. Proč jsi teda dovolil, aby se z těchto nepřátelů lidu stali nejen vysocí politici, kteří nám od roku 1989 vládnou, ale hlavně novodobí kapitalisté. Když se rozhlédnu jenom ve svém nejbližším okolí, zjišťuji, kolik bývalých komunistických pohlavárů (nebo dnes už jejich potomků) se stalo majiteli podniků, kterým vládli před rokem 1989, popřípadě na jejich základě "zprivatizovali" jejich nejvýnosnější části (dopravy, údržby, nástrojárny apod.) a v bývalém podniku nechali jen samostatně špatně výdělečné jádro, které vycucávali až většinou padlo nebo se za pakatel prodalo či dalo cizincům. Jarka Nohavici si nesmírně vážím, provází mě celý život, a když proti němu mluví někdo jako je Rejžek, tím spíše si ho vážím. Bohužel dnešní doba je krutá, z jednoho super aktivního komunisty udělá prezidenta a člověka, který se snažil nějak to "rudé peklo" přežít, šikanuje. To je svinstvo a né spravedlnost. A Rejžku ta už zalez na smetiště dějin. Už ny ty Tvé kecy zde není místo. Jarku vdrž, stále je nás spousta, co Ti věříme a jsme s Tebou!!!
Umění a politika se nemají míchat.
Pokud umělec převezme medaili, přijímá tím autoritu a vážnost toho, kdo mu ji uděluje - a naopak tomu, kdo mu ji uděluje předává své spojení, souznění s ním.
Pokud se jedná o vlast, je to trochu složitější - mnoho vyznamenaných by bylo hrdo za vyznamenání Českou republikou a rádo by i své jméno s ní spojilo. Ale i při tom se stále hodnotí a zvažuje, kdo je zrovna tím udílejícím - kdo je zrovna prezident. Proto i u nás spousta osobností vyznamenání odmítla (o většině ani nevíme, protože se předání a převzetí nejprve domlouvá neveřejně).
Převzít vyznamenání cizí země, udělované politickým klíčem, je zcela zřejmé vyjádření politice, předávajícímu. Jaromír Nohavica může stokrát tvrdit, že dostal vyznamenání za umění, ale jen tím buďto zdůrazňuje, že neví, která bije, nebo že lže, nebo obojí.
Je potřeba si připomínat - dokola - že Puškinova medaile není vyznamenání udělované nezávislou porotou, ale jedno z mnoha ruských politických vyznamenání. Byť se uděluje v oboru umění.
Nejlepší na tom je ta neochota lidí přijmout fakta podložená důkazy. Byl to udavač jako Babiš, jako předseda SSM u mě na základce a tisíce dalších. Lidem ukazujícím pravdu nadávají do závistivců atd.. Prostě měl Jarek v devadesátkách přiznat pravdu, říct, že neměl odvahu na vzepření se režimu a dnes mohl mít klid. Lidé dokáží odpouštět, ale musíte tomu jít naproti. Jeho hudbu mám rád, ale jako člověk je křivák.
Ten křivák jste vy!