Paní Hovorková brojí proti "něčemu tak nesystémovému", že ji to hlava nebere, a tak ji s tím trošku pomůžu.

Píše, že doufá, že alespoň ODS tomuto nesystémovému nesmyslu učiní přítrž. Zkusme to raději trochu zařadit do kontextu.

ODS vděčíme spolu s ANO za ničím nekompenzované zrušení superhrube mzdy, které přineslo do kapes především těch bohatších lidi zhruba 100 miliard Kč každý rok, a za lži o tom, že na toto rozdávání bohatým našla v rozpočtu peníze. Nevšimnul jsem si nikdy, že by paní Hovorková stejně plamenně vystoupila proti této nesystémovosti, kterou Česko obdarovala ODS spolu s ANO.

Pojďme se na ty dvě věci podívat v proporcích. Za 100 miliard se dá vyplatit miliónová dotace na opravu 100 000 domů po babičce každý rok. Ani paní Hovorové asi nemusíme vysvětlovat, že toto nehrozí - jednak je ten milion teoretickou maximální částkou, a běžná dotace bude mnohem nižší, a druhak samozřejmě nehrozí, že se Čeští pustí do oprav statisíců domů po babičkách ročné.

Pojďme v té pomocí paní Hovorové dál. Ona zamýšlená dotace míří minimálně třemi směry. Je zřejmé, že domy po babičkách nebudou opravovat ti nejmajetnější lidé, tudíž z tohoto pohledu je to cílení v pořádku, nejde o plošné rozdávání, ale o cílené směřování pomoci. Za druhé - asi jen málo lidí za předcházející dva roky nepochopilo, že energetická situace je problémem celé společnosti, celková spotřeba energii se dotýká nás všech - energetické ladění dotace dává smysl. A celé společnosti se týkají i problémy s dostupným bydlením. Místo výkřiků o utrácení je vhodnější přemýšlet o důvodech, dopadech a proporcích.