Událost je cenná tím, že může občan posoudit, do jaké míry je možno chápat ochranu soukromí. A je cenná zejména nyní, když byl vynesen opakovaný osvobozovací rozsudek v kauze Čapák, natahované už 9 let. Ukazuje se občanovi proč je třeba se bát jednak soudů, jednak novinářů. Stačí, aby se novinářsky nafoukla nějaká kauza a vznikl zájem veřejnosti a je tady příležitost, aby se novináři dostali k bytu matky nemocného schizofrenika úskočným způsobem, když o tento zájem veřejnosti se zasloužili právě novináři, skandalizací obviněného otce nemocného. Jde o velmi poučnou kauzu, na níž nemůže vydělat ani pověst soudů, ani pověst novinářů. Pro soud je snadné rozhodnout jak rozhodl. Když nemohl být důvěrně seznámen s poměry v naší republice. Jelikož jsem kauzu sledoval s velkým zájmem, při svých zkušenostech se soudy v totáči a protože mám nanejvýš slušné zkušenosti s tím, co je to schizofrenie, je mi matky nemocného upřímně líto. A i kdyby kterýkoli soud vynesl v daném případu rozsudek jako vynesl soud švýcarský hluboce bych s ním nesouhlasil. Názor, který mají i jiní občané, že naopak mají počin Slonkové a Kubíka za hyenistický, sdílím a budu sdílet i já. Pokud tedy byl rozsudek vynesen nyní, když byl Babiš soudem osvobozen již podruhé, vzniká otázka, proč švýcarský soud přispěchal s rozsudkem právě nyní. Najednou, po pěti letech. Pokud dojde k tomu, že se státní zástupce proti rozsudku i nyní odvolá budu přesvědčen, že došlo k jakési spolupráci. Divadlo Čapák bude moci pokračovat. Dalo by se říci, že možná, jakoby, i se zahraniční pomocí

Veřejným zájmem lze kdykoli zdůvodnit skoro cokoli. Celý Čapák je už směšný a na tom nic nezmění ani švýcarský soud. Ostatně je zvláštní, že Švýcaři vynesli rozsudek, alespoň jak se to jeví, až poté, co u nás soud Babiš nepravomocně osvobodil. Zřejmě dosti nahonem, vyčistili akta.

Zdůvodnění veřejným zájmem neznamená, že čin obou novinářů nebyl z hlediska morálního hnusem, protože pronásledovali mladého Babiše až do Švýcarska jako zvěř, při barnumské reklamě, úskočně se dostali do domu a tam natáčeli nemocného skrytou kamerou. Velmi by mě zajímal názor našich respektovaných znalců psychiatrů a psychologů, jak oni se na případ dívají. Babiš mladší asi vejde takto do dějin psychiatrie, když prostředí nemocného neposuzují znalkci, ale soud.

Mám-li hádat beru švýcarský rozsudek tak, že si tamní soud vyčistil akta a celého problému se nejjednodušším způsobem zbavil.

Švýcarsko si neprávem zbožňujeme. Je známo, že nacisté přiváželi do bank zlato ukradené Židům. A mám i osobní zkušenost: můj spolužák, co zůstal po 68. ve Švýcarsku přispěl zásadním způsobem ke zpřesnění dvou západních leteckých kulometů, ale švýcarské občanství odmítal až do své smrti. Žil tam celou dobu na jakousi kartu. Švýcarem se stát ostentativně odmítal přesto, že ho "uhnala", jak s úsměvem říkal, podstatně mladší bankovní úřadnice z patricejské švýcarské rodiny.

Takže ani Slonková, ani Kubík rozsudkem nic nevyhráli. Že jednali nemorálně není pochyb.

Prosím, vy jste nečetl článek. Především Babiš nic nevyhrál, ani nebyl účastníkem řízení. Nebo máte jiné informace. Jedna paní povídala, nebo od houpacího koně?