"Život prostě dává i bere a fňukat nad nenaplněním všech možných lidských a uměleckých nároků"

Při podobných textech na téma "ufňukaného projevu" na Lvech jsem si vzpomněl na Kunderovu definici kýče jako slzy nad slzou. Podobně mi přijdou i reakce na projev té režisérky jako fňukání nad fňukáním. Chytilová se asi vyjadřovala pravdivě a bez okolků, nejspíš ani nefňukala, ale dle všeho zase předváděla poměrně hysterické scény, věci neskutečně dramatizovala a přeháněla až z toho poprskala všechny kolem. Tomu by se mohl vysmát jako projevům hysterického šílence zase někdo jiný. Každý svou frustraci vyjadřuje prostě jinak. Někdo fňuká, druhý prská, třetí huláká do živého přenosu "stop! stop!" no a čtvrtý se třeba přitrouble pohoršuje "to za nás a našich úžasných předků nebejvalo".