Když jsem asi před rokem napsal komentář o škodlivosti pěstovat si závislost na Číně, schytal jsem za to smršť mračounů a výsměch. Obrazně řečeno, Čína se chová jako “drug dealer“ na školním pozemku. Ale nejsou to jen ekonomické prostředky, kterými Čína korumpuje své partnery k “souhlasu“ a vazbám. Hráči, kteří jednají s Čínou, jsou často mocné ekonomické entity, kde jediný cíl jejich aktivit je neúměrně vysoká návratnost s co nejnižšími investicemi a neomezený růst do „nekonečna“. V této rovnici není žádná etika, ohled na bezpečnost státu, ohledy na životní prostředí, sociální harmonie, ale pouze profit s minimálním, nezbytným, důrazem na regulaci. Vše ostaní, krom výdělku, je druhořadé. To je dnes v podstatě smysl podnikání. Když se ale ignorují neekonomické komponenty společnosti, tak se taková činnost stane dlouhodobě neudržitelná.

Nedávno se proti vláďě zvedla vysoká vlna kritiky kvůli nedostatku léků. Kdo ale kritizoval stěhování a prodej farmatického průmyslu do Asie, když to bylo třeba? Teď, když je pozdě, tak za to může Fiala nebo Válek.

Většina lidí je nucena kupovat levné “šunty“ vyráběné v Číně, protože často chybí alternativa a protože jsou levné. Levné natolik, že se musí rychle koupit znova a znova, a peníze, které tečou zpět do Číny, nakupují, mimo jiné, zbraně na jejich obranu a rakety pro Putina.

Já netvrdím, že globální trh je totální zlo, ale všeho s mírou a s rozmyslem. Zejména když se jedná o Čínu.