Milý pane Roberto Ampuero,

s velkým zájmem jsem si přečetla váš článek.

Píšu česky, protože jsem Češka a Inés T. je jen můj pseudonym.

Dělám velkou chybu, že jsem přestala chodit do Instituto Cervantes. Ale napravím to a třeba tam potkáme nějaké společné kamarády 🙂 Mám krásné vzomínky na Osvaldo Rodrigueze, o kterém jsem kdysi chtěla natočit dokumentární film. Měla jsem smůlu, že jsem s tím nepospíchala, Gitano se potom rozešel se svou českou manželkou a oba odešli do zahraničí. A z televize mne potom urgovali, kdy že začnu točit .... taky se na film těšili.

Ale aspoň jsem v Praze udělala pro Gitana dobrý skutek, když jsem ho saznámila se svým kamarádem - brazilským diplomatem, co se jmenuje Valdivino de A. Tomu se tady taky tolik líbilo, že si svůj služební pobyt zde stále prodlužoval.... Ale to je jiná kapitolka.

Myslím, že jsem oběma pánům tím ten život v Praze zpříjemnila. Škoda, že už Gitano nežije, ale na diskuse v kavárně Slávia a na chilské parníky na Vltavě by určitě, se slzou v oku, vzpomínal.

Víc už nepíšu, ale jsem na FB a kdo má "detektivní talent" - tak si mne tam najde..... jinak se jmenuji Irena H. 🙂

Tak hezký den vám přeji a potom i celé léto.