Čtu, čtu, šklebím se při představě sebe sama, navlečeného v napodobenině staré uniformy či dokonce brnění, s příslušnou replikou historické zbraně v prackách, a …

A najednou jsem si vzpomenul: Vždyť jsem to už dělal!

Ano, za měsíc tomu bude, Himmel Herr Gott, přesně 60 let, co jsem napodoboval osvobození Prahy Rudou armádou, s papírovou stylizací T-34 pověšenou na krku! 😛

Jistě, neměli jsme to z vlastních hlaviček, my potomci diplomatů resp. estébáckých hlídačů diplomatů, hlídaní v tzv. školce, v přízemí pseudobarokního paláce: Odkaz

K tomu blbnutí nás přiměly soudružky učitelky/vychovatelky, úniku nebylo.

Konečně, nikdo unikat nechtěl: Makety jsme vlastnoručně vyrábět nemuseli, zrobili je soudruzi rodiče. Především soudruzi z StB byli NÁRAMNĚ manuálně zruční; styděl jsem se za skromnou ceduli, vyhotovenou s. otcem, pouhým MUDr., ovládajícím 5 jazyků. 😢

A hráli jsme si přesně dle příběhu z čítanek, jak s. Gončarenko hrdinně padl při osvobozování Prahy, aniž bychom tušili, že se jmenoval Hončarenko, a že ten boj byl již zbytečný: Odkaz

Co bylo nejzvláštnější: Nikdo nechtěl hrát Němce-fašisty, každý chtěl hrát Gončarenka, i když jsme věděli, že hned zemře.

Ach jo.

Jakpak asi proběhne osvobození Prahy od NATO a EU, v r. 2026 resp. 2027?

Budou Pražáci střílet na ruské tanky, nebo je zasypou květy šeříků, jako prostý lid na venkově, jako voliči s. Babiše-Bureše ❤️?