Nechutný článek, snažící se jen očerňovat a pomlouvat našeho 2. prezidenta. Byl v úřadě ve dvou nejhorších dobách pro naše národy a musel se vyrovnávat s problémy, které si většinou ani neumíme představit. V případě hitlerovského Německa a zrady více než třetiny vlastního obyvatelstva postupoval nejlépe, jak mohl. V případě poválečného uspořádání toho moc dělat už nemohl, výsledky 2. světové války byly jasné a postupy spojenci dohodnuté. Celá země byla okupována Rusáky a ti šli naprosto nekompromisně na ruku komunistům. Stejně tak většina obyvatelstva. Jak měl asi postupovat proti postupům NKVD, když to začalo ještě dříve, nežli se vrátil z emigrace? O koho se mohl opřít? Svoboda mu odmítl pomoc armády, tak jak měl asi postupovat? Dnes je ale v módě na Beneše nakydat co nejvíce špíny a pokud možno vinu za vše špatné, co se u nás událo. Naopak darebáky, kteří pomáhali destruovat demokratický systém rehabilitujeme jen proto, že je sami komunisté popravili.
A v obou trestuhodně selhal. Nehledě k tomu všemu, co pan Just výborně popsal, přihlížel komunistickým zločinům na svých bývalých spolupracovnících a podporovatelích. Nikdy se nepozastavil nad brutálním násilím provázející nástup komunistů a existenci Sovětského svazu. Udělal kardinální chyby, které nás připravily o čest a svobodu na dlouhá desetiletí.
Pan profesor Just má naprostou pravdu. Vztah dříve „radikálního levičáka“ E. Beneše ke Stalinovi byl do roku 1948 zcela servilní, k nerozeznání od komunistů. Ti to ovšem na rozdíl od něj měli nařízeno od kominterny.
Jak zmínil profesor Just, svědčí o tom řada Benešových komentářů sovětské politiky a vzájemných vztahů. Pro ukázku jsem vybral jeden z nich. Jedná se o výrok k proslulým moskevským soudním procesům, v nichž Stalin zlikvidoval tehdejší velení Rudé armády v čele s náměstkem lidového komisaře obrany maršálem Tuchačevským. Prezident Beneš si 4. července 1937 pozval zplnomocněného představitele SSSR v ČSR Aleksandrovského, aby mu sdělil svůj názor na vliv rozsudku nad maršálem Tuchačevským a jeho společníky na postoj vlády ČSR ke vzájemné spolupráci. Zdůraznil, „že považuje moskevské procesy za důkaz upevnění SSSR, a proto jeho koncepce přátelství se SSSR zůstává hlavním základem zahraniční politiky ČSR“. (Ďakov, J., Bušujeva, T.: Fašistskij meč kovalsja v SSSR. „Sovětskaja Rossija. M.-1991., s. 353-359.)
Někde jsem četl, že dezinformace o zradě špiček Rudé armády vypustila Německa rozvědka do SSSR právě přes Beneše.
Konečně někdo napsal pravdu o Benešovi.
A to ještě není úplně veřejnosti známa jeho historie a jednání před vznikem republiky. Okrajově se o tom zmiňuje pan Banáš v knize "Prebijem sa!" o M.R.Štefánikovi. Dr. E.Beneš nikdy pro mne nebude etalonem mravního člověka.
Děkuju, pane Juste, za odvahu a srozumitelné nasvícení EB. Stačí se podívat na životopis TGM a je zřejmé, že při své poslední volbě presidentem, už nebyl v kondici. Skoro by se dalo říct, že už....byl vemi unavený. A výše jmenovaný Beneš byl kandidátem. Objíždí regiony se třemi miliony českých Němců...a je to i např. Liberec, Jihlava, Brno... a slibuje, zvolí-li ho, jejich zrovnoprávnění. A oni ho volili...A to už podepisuje, v roce 1935, první vazalskou smlouvu o přátelství se Stalinem.... Po svém zvolení 1937 na "Sudeťáky" zapomněl...A pak není divu, že se cítili zrazeni a se zájmem naslouchali Henleinovi a podobným "prorokům".
A hrdina EB, za pomoci západních spojenců, buduje opevnění, dává dohromady armádu... ABDIKUJE ..a prchá k "těm zrádcům". Vlastně ta další vazalská smlouva v Moskvě ( 1943) je taky neplatná...Nebyl president!!! Ale v roce 45 se hrdinně vrací, nechá se oslavovat, podepisuje přes 700 rozsudků smrti....a dál a dál ...i jiné bestiality podle Stalinova diktátu A nechá se zvolit prezidentem 19.6.1946 ...Proč?? Tak komunistům sloužil a oni ho odkopli...
6.11.1909 jsou na Vinohradech oddáni Eduard Beneš a Anna Vlčková. Kdy a kde se vzali Edvard a Hana?
Marie, družka Gottwaldova, si taky nechala říkat Marta...že by chtěli patřit do stejné party: Lenin,Stalin, Trockij, Slánský....?
Nemám a nikdy jsem neměla smířivý postoj k Edwardu Benešovi. A nemyslím, že užívám silných slov, když ho považuji za zbabělce a muže, který opakovaně zradil. Jeho vlastizrádné konání před Mnichovem, po Mnichově, podpis smlouvy se Sověty ve 43.roce, chování po osvobození i v roce 1948 - nelze hodnotit jako chování státníka a vlastence oddaného svému národu. Byl to způsob chování člověka, řídící ho se heslem " ohněte hřbet, ono to nějak půjde.." A stálo to tisíce lidských životů i v míru.
Zajímavé, že ten dle vás x-násobný vlastizrádce byl tehdy uznáván, jak obyvatelstvem, tak odbojem, tak spojenci. Škoda, že jste to tehdy neřídila vy, Hitler i Stalin by zalezli a neodvážili by se proti nám hnout prstem.
Beneš tuhle republiku pomáhal založit - mohla byste mi vysvětlit jediný příčetný důvod, proč by ji chtěl záměrně zničit?
Článek není špatný, rozhodně se liší od různých rutinních černočerných proklínání Beneše za každou cenu.
Ale opět jsou v něm bohužel tendence činit z Beneše všemocného diktátora odpovědného za všechno, viz to tvrzení, že vydal Stalinovi emigranty ze SSSR. On se ho snad Stalin ptal na dovolení? A bylo tohle v prezidentských pravomocích, neexistovala snad náhodou i jakási vláda a ostatní politici? Ano, mlčení ohledně odvlékání nebylo v žádném případě správné a můžeme se jen dohadovat, čím to bylo způsobeno více, jestli poválečných chaosem nebo neochotou naštvat si jednoho z hlavních spojenců. Ale fakticky tehdy prostředky, jak tomu zabránit, nebyly, těsně po válce rozhodně ne.
Zak. Ukrajinu si SSSR zabral také bez ptaní, čs. politici už uznali faktický stav, proti kterému se fyzicky nic podniknout nedalo. Pochopitelně, zas je otázka, jak dalece měli protestovat.
A ten zák. 115/1946, ten automaticky nepardonoval všechny zločiny. On totiž se 9.5.1945 ráno nerozhostil nad krajinou klid a mír, nýbrž ještě dlouho doznívaly následky války, která končila právě na našem území. Pořád se ještě čistilo od nacistů, kolaborantů, esesáků... kteří se ještě nechtěli vzdát a někdy se muselo postupovat jako ve válce.
Když s nějakým kolaborantem nebo zločincem udělali lidé krátký proces, tak by bylo absurdní je za to trestat, protože prý "už bylo po válce". Něco jiného jsou zločiny během odsunu, řádění lůzy, která žádnými vznešenými důvody vedena nebyla. A právě proto se hovořilo o "spravedlivé odplatě", kvůli rozlišení. Že to v praxi občas nefungovalo, je fakt, ale ne Benešova vina.
Proti odvlékání našich občanů do SSSR se, minimálně dalo protestovat... A o to jde...
Stejně tak se dalo trvat na celistvosti republiky: když v předválečných hranicích, tak v předválečných... Vyskytují se také názory, že někteří političtí představitelé chtěli Zakarpatí vyměnit za Kladsko (původní území náležejícímu Českému království do válek v 18. stol.).. Údajně byl ale Stalin proti, když ho přiřkl Polákům, kterým nikdy nepatřilo... Nechtěl to měnit... A Zakarpatí si pak ponechal "jako dar"...
Zapomínáte na to, že "Krátký proces" je zločin... Jsou to vraždy bez soudů! Často jen pouhá a nízká msta! Pokud byl někdo kolaborant, měl být řešen soudem... Od toho tady soudy jsou...
Celá tragédie Beneše v sobě zahrnuje jeho schopnosti, mstivost, nenávist k lidem s jinými názory... Například: jak mohl být tak naivní?
Byl vystudovaný sociolog, ale zdá se, že jí zůstal nedotknut...
Slabý , leč dosti sebestředný úředník stal se presidentem . Když měl bojovat , nebojoval , když měl pomoci - těm kteří ho potřebovali , nepomohl . Cesty do Moskvy a likvidace pohraničí (alias. odsun) už byli jen závěr jeho " presidentování " . U něho závěr , pro republiku " světlé zítřky " po boku jednoho z nejzrůdnějších režimů . A jak vidno , mnohým se stýská dodnes . Šárka
Když byl slaboch, tak ho ostatní měli ignorovat a bojovat. A ne se za něho schovávat.
Vladimír se mýlí – žádný kult Edvarda Beneše neexistuje. A to proto, že Edvard Beneš je jako téma v Česko(slovensku) ve stadiu klinické smrti, ale v některých společenských vrstvách už nebožtíkem. Což ani není nic, co by mu ubíralo na zásluhách či na vině, protože proces marginalizace významu a posléze zapomenutí dříve či později postihne každého. Nejde o to, že několik jednotlivců stále dokáže udržovat nějaké jméno ve veřejném prostoru jeho připomínáním. Nebýt např. Peroutkovy ceny pro novináře (pro širší veřejnost bezvýznamné) a Zemanova sporu s jeho vnučkou o to, zda Peroutka byl antisemita (byl), zda vzdal hold ,,géniu“ Adolfa Hitlera (vzdal) a zda přiznal nacistické ideologii logiku a legitimitu (přiznal), ani tak košatá a ve své době významná osobnost by v paměti lidi nepřežila. V Česku se kultům prostě nedaří, Češi jsou – řečeno s Reinhaldem Heydrichem – smějící se bestie, tedy chvályhodnými plebejci bez trvalejší úcty k ikonám, jimž není vlastní vzhlížet vzhůru, protože mají raději pevnou zem pod svýma nohama, pokud možno rodnou ornici. Jakýkoli kult mívá v Česku jepičí trvanlivost, bývá spíše generačním vyznáním určité osobnosti, které každá další generace ztrácí – viz například rychlý úpadek zbožštění Václava Havla a naprosté zapomenutí téměř všech disidentů a signatářů Charty 77, k nimž ještě pár let po převratu nemalá část národa vzhlížela jako katolíci ke svatým. Inu, v našem geografickém a mentálním prostoru kulty vznikají a zanikají stejně dynamicky jako se jinde rodí a mizí například módní či hudební styly. Dokončení níže.
Dokončení: Zatímco pro mou generaci byly, jsou a navždy budou kultovními kapelami například Led Zeppelin, Rolling Stones, Pink Floyd či Nirvana, naše děti a vnuky nejen nezajímají, ale dokonce ani netuší o koho jde, když se jich zeptáme. Po staletích hrdosti na Karla IV, Mistra Jana Husa, Jana Žižku, husity, Komenského, Palackého a Masaryka (přidat můžeme pro katolíky důležitého světce Jana Nepomuckého) následovaly kratičké, vpravdě střemhlavé kulty Havla, Klause a Zemana, z nichž dnes nezbývá víc než pár fosilizovaných ctitelů, kteří nedělají nic jiného než své svaté hájí před opovržením a výsměchem veřejnosti. Nebýt Sudetoněmeckého landsmanšaftu a Lidovců, kteří nám osobnost zesnulého prezidenta Beneše neustále připomínají, vzpomínali by na něj už jen historici zaměření na moderní dějiny Československa. Ale potomci odsunutých Němců (důraz kladu na termín ,,odsun“, jenž bývá nesprávně zaměňován slovem ,,vyhnání“) dbají o to, abychom si Edvarda Beneše neustále připomínali a každý, kdo Čech a Moravan bez německých kořenů, alespoň v duchu uctíval jeho památku a kladl kytičku na hrob ve svém srdci. Díky, Berndte Posselte, tvou zásluhou je Edvard Beneš stále mezi námi a nedáš nám zapomenout, čím se nejvíce zasloužil o český národ. Co dodat? Snad jen zdravici Edvardu Benešovi, odeslanou do nebe (Posselt, Havel a Bělobrádek by ovšem jako místo jeho posmrtného bydliště označili Peklo pod Moskvou):
*
Inu, stalo manýrou přepisovat dějiny
a historii dávat smysl zbrusu nový,
prý ani Bůh a Ježíš už nejsou bez viny,
každého lze popravit i několika slovy.
Vše zlé, svedeme na jednoho člověka. Beneš nebyl neomezený diktátor.
Komunisté nepodvedli jen Beneše. Podvedli většinu národa. Kdo by se mohl postavit SMERŠ ? Československá armáda pod velením gen Svobody? Policie pod velením komunisty V. Noska? Předseda vlády Z. Fierlinger pravděpodobně agent NKVD, likvidátor sociální demokracie a budoucí člen KSČ? Spojenci na západě, které dění zemí pod vlivem SSSR mohli jen velmi omezeně ze strachu z další války. V poválečné vládě bylo 8 členů KSČ. 3 ČSSD. Jak jednoduché je svádět vše špatné na jednoho člověka. A ostatní jsou bez vinny.
V podstatě s článkem souhlasím,
jen nerozumím tomu, jak komunisti v únoru 1948 gangstersky podvedli Beneše.
Únor zavinili svou nekompetentností demokratičtí ministři a komunisti toho mazaně využili v souladu s Ústavou.
Myslím, že kdyby Beneš demisi nepřijal, tak by promluvila " Železná pěst dělnické třídy" a dopadlo by to stejně. Samozřejmě z morálního hlediska se to dá vidět jinak.