Včera byl svátek sv. Štěpána, prvního křesťanského mučedníka. Štěpán byl židovskou radou odsouzený k smrti ukamenováním za údajné rouhání proti judaismu. Podle Bible zemřel Štěpán se slovy „Pane, odpusť jim tento hřích!“
Ponechávám na každém, jak si to vyloží.
To ale byla vůle sv. Štěpána.
Jak by se asi cítil, kdyby musel odpustit?
Kdyby nebyla volba na něm?
Tak to totiž udělal Graubner. Nenechal odpuštění na vůli pozůstalých, a co hůř, obrátil pozornost z obětí na vraha.
Mě výrok arcibiskupa Graubrena skoro rozbrečel,. že mezi oběti zahrnul i zločince.
To by měl i zahrnout všechny zločince snad i hitlera .To snad není možné, aby odpustil člověku, který zastřelil nevinné lidi.Zločincům se neodpouští žádné zlo.Bůh by měl trestat bestie tohoto světa za války, které způsobují a ne zahrnovat celé lidstvo, že si za to mohou lidé sami.Ani moji rodiče nedokázali vysvětlit proč to tak je , když mě učili lásce k bohu.Víra v boha mě zklamala.Odpovědět mi na to nedokázal ani farář on to taky neví proč.
Víra v Boha vás zklamala? tak jste nikdy žádnou neměla....
I když to asi myslel svým způsobem dobře, v tu chvíli to nebyla příliš moudrá slova. Jako by trochu postavil na roveň oběti i vraha. Chápu, že pro pozůstalé je to jen těžce akceptovatelné. Vzpomínáte si někdo na páně Graubnerovu minulost - když úspěšně zametal sexuální skandály pod koberec a trestal ty, kteří na to upozorňovali. Možná, že kdyby nadzvedl sutanu, že by bylo vidět kopýtko... 🙂 takže pro mě zase není taková velká církevní autorita. jw
Problém střelných zbraní je v tom že neexistuje evidence balistických střel tak aby po první vystřelené kulce do první oběti bylo do jedné hodiny jasné kdo ze zbraně střílel. V dnešním digitálním světě se hloupí policisté a ministři vnitra zaměřili jen na evidenci střelných zbraní ale defakto už je nezajímá jak vypadá jednotlivý vystřelený náboj z jednotlivé zbraně, a pak to dopadá že šílenec s legální zbraní si defakto chodí mezi lidmi další týdny než se sám další masovou vraždou usvědčí. Jsem přesvědčen o tom že je toto hlavní vína politiků a policistů kteří defakto svou neodbornou a neduslednou prací podporují mezi lidmi takovýto teror páchaný na nevinných obětech - studentech , ženách, otců od rodin , dvouměsíčním miminku. Jmenuji se David Hrbáček a kdysi jsem uvedl první v České republice evidenční systém toulavých opuštěných a nebezpečných zvířat a ptám se , když to jde u nebezpečných zvířat proč to nejde u nebezpečných šílenců a jejich deformovaných nábojů ?! Odkaz
Pokud jsou pro Vás toulavé kočky nebezpečná zvířata, měl byste zajít k psychiatrovi, sám jste zřejmě nebezpečný. A co Vaše prdíky, také je třeba je evidovat? Blázne, doufám, že nevlastníte příborový nůž.
Za připravovanou a uskutečněnou vraždu nic netušících a úplně nevinných obětí nese plnou zcela neomluvitelnou zodpovědnost vrah v tomto případě lidská zrůda,která musí nutně být tvrdě potrestána.V tomto případě naštěstí spravedlivé potrestání vykonal strach vraha nebo spravedlivým osudem mířená střela "anděla",aby alespoň trochu zmírníla utrpení jeho nejbližších a širokého okolí a vyvolala tím pocit relativního, v tento okamžík potřebného pocitu bezpečí tím ,že už zrůda není mezi živími.Podle slov pana arcibiskupa však bohužel, může lidské nebo snad i jiné podobné zlo opanovat duši jiného člověka jinde a jindy.
On ale zlo odsuzuje. Neodsuzuje však člověka. To je rozdíl.
Každá taková tragédie přináší pro jakoukoliv církev velice nepříjemné otázky. Je jich mnoho a jakmile je nadnesete, okamžitě se dočkáte argumentačního kličkování. Zkuste začít tím, proč vševědoucí a všemohoucí Bůh této akci nezabránil, a poté výrokem sv.Pavla "Kdo dobře činit může, a nečiní tak, tomuť jest to hříchem".
Začnu od konce. Máte pravdu v tom, že hříchem není jen to, když člověk vědomě provede něco zlého, ale i to, když vědomě neudělá něco dobrého protože třeba preferuje své pohodlí nebo "jen" nemá zájem o to, co trápí někoho jiného. Ano, měli bychom se ptát nejen "co jsem udělal špatného", ale i "co jsem mohl udělat dobrého a neudělal jsem". Těch promarněných příležitostí má každý hromadu - proto se říká, že i svatí hřeší alespoň 10x denně.
.
Otázka, proč Bůh něčemu nezabránil, je legitimní. Pro nevěřící je často hlavni (ne-li jedinou) zbraní, pro věřící pak může být často "prubířským kamenem". Ale měla by následovat otázka, zda bychom (jako lidé) opravdu chtěli, aby nás Bůh "vodil za ručičku" a nedovolil nám udělat nic nesprávného. Nikdo by nevraždil, nekradl, nelhal, neopíjel se, nebyl sprostý, agresívní... Byli bychom ale svobodní? Bůh nám dal desatero a tím bychom se měli řídit. Dokonce můžeme jít i hlouběji, známe sedm hlavních hříchů (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost), které jsou (mnohdy nenápadným) základem většiny hříchů. Ďábel je pokušitel.
.
Nepříjemné otázky by si často mohlo a mělo klást i okolí pachatelů různých zlých činů (a teď to nemyslím nijak konkrétně), protože hodně zlých činů (např. sebevražd) je důsledkem dlouhodobého pocitu nepochopení a méněcennosti, frustrace z nezájmu ostatních...
Neomlouvám žádnou vraždu, ale když člověk zabije někoho, kdo mu hodně ublížil nebo ho dlouhodobě šikanoval, má k tomu důvod. Ale zabíjet lidi, které ani neznám, zastřelit dvouměsíční miminko, je je zvrhlost nejvyššího řádu a nelze to pochopit ani odpustit, ať si pan arcibiskup říká, co chce.
Již během bohoslužby v katedrále mi blesklo hlavou, že se dá očekávat (nejen toto) nedorozumění. Byl to římskokatolický liturgický obřad - kultovní úkon, který dává hluboký vnizřní smysl katolickým křesťanům. Z hlediska státotvorné tradice a s ohledem na národní symboliku byl zvolen (a rovněž v ten den uzpůsoben) pro všechny (tj.i nekatolíky), ale nyní jev důsledku toho poměřován jako světská (necírkevní) panichida.
Pravda je, že kněží odjakživa chodili do cel odsouzených, stáli s nimi na popravištích a snad se i modlili za spásu jejich duše. Arcibiskup v podstatě udělal totéž. My to nemusíme schvalovat, nemusí se nám to líbit protože pro nás je vrah prostě vrah, a máme právo neodpouštět. Církev je k tomu zmocněna. Ponechme tedy na panu arcibiskupovi, jestli udělal správnou věc, nakonec si to i on musí vyříkat se svým svědomím a se svým šéfem....
Na celém případu mě nejvíce děsila osoba vraha a zla, které jeho prostřednictvím na svět přišlo. Růže, která byla položena jako prosba, aby dobro zvítězilo nad zlem na mě osobně zapůsobila terapeuticky. Bylo jasné, že mnoho lidí to nepochopí a nebude moci přijmout. Ze strany biskupa to bylo odvážné, ale přesto to udělal. Byla v tom naděje, že ten, který dává život stojí vysoko nad zlem, které je schopen člověk udělat. I nad takovým, které nám svírá srdce a mě osobně úplně paralyzovalo.
Taky si myslím, že růže pro vraha měla smysl terapeutický - více asi ale pro nás, zainteresované jen nepřímo.