Dvacet let jsem pracoval jako přísedící u krajského soudu. byli soudci, kteří sivyslechl, protože sedět tam a mít právo jen podávat listiny a jinak byt ticho, to jsem nechtěl.i názor přísedícího, ale většina z nich absolutně nechtěli abychom do toho mluvili. Na seznámení s případem jsme měli krátkou dobu a přesto jsme zjistili, že někteří soudci nedošli přimčtení listin tak daleko mjako my za tak krátkou dobu. Tak jsme si přečetli záznami, které vnášeli do projednávaného případu úplně jiné důkazy, než ty se kterými nás seznámil soudce. Některý se nechal přesvědčit, ale to bylo jen velice zřídka. Soudkyně, která naší zemi zastupovala u mezinárodního soudu, tak ta nám řekla hned na přivitanou, že nebude přijímat žádný jiný názor, než ten, který si vytvořila ona. Přestalo mě to tam bavit