Pokud dívka pod tlakem neúspěšných diet a vystrašena dramatickými osudy anorektiček a bulimiček vzdá boj s nadbytečnými kilogramy, může skutečně vlastní tělo přijmout jako láskyhodné, ostatně jiné ani nemá. A jak s oprátkou na krku falešný karbaník Joe Wild Bronco se souhlasem šerifa poučil dav přihlížející r. 1881 v Kansas City v jeho popravě ,,holt, čovek musí hrát s těma kartama, kerý mu vosud nadělil, páč jináč to nejde“, mnohá boubelka přijme jako svůj úděl, že životem projde jako reinkarnace Věstonické Venuše nebo císařovny Marie Terezie, v horším případě jako Helena Růžičková vrátivší se ze záhrobí. Ze dvou alternativ je tou výhodnější vlastní tělo, jakkoli nedokonalé, milovat (nebo se s ním alespoň smířit) než je nenávidět a strkat kvůli němu hlavu do elektrické trouby. Ostatně ženský půvab (o mužích nemá smysl ani uvažovat, ti jsou vždy nepůvabní, i když jsou pěkní) je vždy vnímán subjektivně a nadto podléhá nejen aktuálním módním trendům, ale také dobovému vkusu – například živočišné a perverzní baroko zbožňovalo boubelaté krásky se třemi bradami, malými ňadry a kyprými zadnicemi, v mysteriózní gotice by trubadúři skládali milostné písně pro bledé vyzáblé anorektičky, románská doba obdivovala ženy statné, s pevnými těly, vhodné do lože i do pluhu, a my jsme už vděčni za každou bytost, která je ochotna riskovat společenské opovržení za přiznání, že je tím, kým se narodila, tedy skutečnou ženou s vagínou, menstruačním cyklem, dokonce heterosexuálkou. Dokončení níže.
Dokončení: Ale vraťme se k Jiříkově traumatizujícímu zážitku s frontálním útokem boubelek a jejich štíhlých soudružek na jeho již nemladou (resp. mladou, ale už dost dlouho) osobu: mít se rád je jistě dar s nebes (já to dodnes neumím), jenže naše půvabné boubelky by si také měly uvědomit (a přiznat!), že každé kilo navíc zakládá na četná zdravotní rizika, dosti limituje jejich milostný život (z bohaté nabídky Kámásútry si mohou vybrat jen pár zvládnutelných poloh), každé početí je nesnadné a každé těhotenství rizikové, kardiovaskulární aparát dostává tak zabrat, že často nevydrží pumpovat krev do všech tkání a orgánů, zejména do srdce a mozku, tak dlouho, aby se naše rozkošná boubelka ve zdraví a při smyslech dožila alespoň důchodu. Co dodat? Snad jen standardizovaný povzdech všech inteligentních a nepochopených boubelek:
*
Lidičky, co mně zbývá než své kypré tělo mít ráda?
Nevadí, že nevidím pipinu a že roste mi třetí brada!
Věřte, že shodit pár kilo i mně čas od času se chce,
ale víte, jak voní smažené kuře s tatarkou z KFC?
Jednou jsem jel po mostě přes řeku a sledoval jsem lidí kolem sebe. Ženy i mladý holky byly oblečený jako kluci nebo muži. Byl to smutný pohled a najednou jsem si všiml že jde proti mně krásná žena, štíhlá v letních šatech. Moc jí to slušelo. Napadlo mě jak je jiná než ostatní, jak z jiné planety. Když vidím ve městě mladou štíhlou slečnu tak je na 90procent z Ukrajiny.
Napadá mě totéž. Chodím denně kilometr a půl od auta do zaměstnání. Schválně parkuji dál, abych se mohla ráno a odpoledne projít. Jsem žena středního věku. Jsem žena co je ženou ráda, ráda se žensky oblékám a ráda vidím hezky oblečené ženy a dívky. Mám radost, protože vidím, že se jako ženy vnímají. Svět má krásu žen rád. Smůla ale je, že skoro žádnou žensky oblečenou dámu či dívku nevidím. Vše jen v teplácích, kapucách, bez podpatku, bez ladné chůze....někdy s energeťákem v rukou , s chůzí chlapa. Je mi úzko, protože to začíná být normou a já jsem ,,divná". Nosím šaty, barvy, své ženství nemaskuji. Co bude dál, nevím. Někdy si říkám, že jsem ráda, že už u toho nebudu.
Máte pravdu, pohled na mladá hezká děvčata s 20 a více kg nadváhy je smutný. A máte pravdu, že pohled na 150 kilové modelky oblečené, jakoby měly o těch 100 kg méně, je až odpudivý. Ale my to, bohužel, svými komentáři nezměníme. Naopak, dočkáme se pouze nadávek a nepřátelských komentářů. Heslo - miluj své tělo - by mělo především znamenat - miluj své zdravé tělo. A obézní tělo rozhodně není zdravé.
o on pohled na 40 - 50 kilové modelky s bledou , až šedivou pletí taky není nic moc.
Na druhou stranu ale je tu české přísloví "tlustí budou hubení, a hubení budou studení". To se samozřejmě týká jenom takových případů, jako je například třetí světová válka, nebo rozkmitání klimatu. A nic takového nám samozřejmě nehrozí. Téměř...
Tak to už můžete klidně říct že tlusťoch uběhne deset kiláků snadněji než sportovec protože je víc odpočatej.
Všechno mám teoreticky zmáklé ! A pak jdu do obchodu - láska na první pohled ! Ta čokoládová tyčinka a ty bonbóny vedle, přímo mě lákají na orgie, tomu se sakra nedá odolat ! 😁😁😁
Já Vám tleskám. Konečně někdo, kdo přišel s něčím normálním. Často jsem si říkala, proč už ani pes ,,nežere" , ale jí, proč nemáme slepé, hluché a němé/ jako by ta slova v sobě měla nějakou urážku-nemají /, proč máme výhradně seniory, nemáme staré/ stáří není nic nemravného/, proč si tlustí říkají velcí ap. Proč? Maskuje se tím snad něco? Změní se tím obsah? Zamaskuje se snad to co to opravdu je? V řadě případů mi přijde úplně zbytečné a pokrytecké takové počínání. Vyjádřil jste to naprosto přesně. Přijde den, kdy už budeme mluvit jen v jinotajích, abychom se náhodou někoho nedotkli. A nebo raději nebudeme mluvit vůbec.
skvěle napsáno. No taky o sobě říkám, že jsem prostorově výrazný 🙂 .Prostě tlustý.
Nesdilim módní názor, že obezita je pěkná.
Není a navic vím, že je nezdravá!
Problém je, že tak jak je kuřák závislý na cigaretách, tak je často obézní závislý na cukru nebo průmyslově zpracovaných potravinách. Ty jsou dokonce tak záměrně vyráběné, takže přestat například s požíraním brambůrků je prakticky nemožné.
Závislost vzniká z nedostatku, většinou lásky, seberealizace, energie.
V podstatě by se s obézním mělo pracovat jako se závislákem.
U mě je problém nespavost, a i když se léčím, stejně mám tak málo energie, že jediným zdrojem jak to dohnat je jídlo.
A to opravdu nejsem každý den v KFC, sama si vařím, většinou zdravě, porce reguluju, jenže ani to nefunguje. Hormony z nedostatku spánku nefungují jak mají.
Kardilog mi sice řekl, že jsem naprosto v pořádku, ale ta váha!
Kolem šla hubená sestřička a na dotaz, jak to dělá, na ni práskla ta druhá, zaoblenější, že prakticky nežere.
Když jsem pak zašla na obezitologii, obézní doktorka mi dala prášky nebo možnost operace bandáže žaludku.
Jako kdysi štíhlé pěkná jsem také nevěřila, že neni lehký život obézních závisláků!
😱🙃
Prakticky ve všem s vámi souhlasím. Přála bych si jen jediné, a to aby se společnost k tlouštíkům nechovala tak hrubě, vulgárně, opovržlivě a odporně. A to je dnes téměř pravidlem. Snažme se k nim být laskavější a upozorňovat je neustále, že jde doopravdy o zdraví. Estetické hledisko není zanedbatelné, ale v porovnání se zdravotním rizikem jde o nepodstatnou záležitost.
Dobrý den, myslím , že laskavý přístup není to pravé ořechové . Možná není od věci od věci říct "jseš tlustý (á) a dělej s tím něco
Souhlasím s autorem, že obezita škodí zdraví (pro upřesnění, citovaná studie o korelaci obezity s výskytem rakoviny nemluví o příčinné souvislosti, ale jistě je dobré ji předpokládat). Souhlasím s autorem, že "politická korektnost" nás do jisté míry zbavuje možnosti říkat "nekorektní" pravdu. Není ale možné lidi obézní z obezity vinit, lékařská věda je v tomto opatrná. Jako boomer, na jehož existenci patrně společnosti nezáleží, prožil jsem několik období váhových úbytků a přírůstků (s věkem spíše přírůstků 🙂 ), vím bezpečně, že lidské tělo, jako chytrý stroj s uměním zpětné vazby, dokáže hmotnost regulovat navzdory pokusům o její ovlivnění. Mám nadváhu, jím zdravě, hodně zeleniny, málo masa, alkohol žádný, nadváha se nemění. S kardiologem se opatrně shodneme, že bych zhubnout měl, s diabetoložkou už o hmotnosti moc nemluvíme, jedniný, kdo o hubnutí nemluví vůbec, je ortoped, jenž má sám značnou nadváhu 🙂. Jinými slovy, bylo by to krásné nebýti obézní, kdyby to bylo jednoduché. Ale zkoušet se to musí, obezita nebezpečná je, v tom má autor stoprocentně pravdu.
"Není ale možné lidi obézní z obezity vinit"
Nezlobte se na mě, ale 90% lidí je obézních prostě proto, že prostě jí víc, než odpovídá jejich výdeji. Je to fakt jednoduché. Kancelářský typ si prostě nemůže dát k obědu řízek a k večeři bůček, když celý den sedí.
Naprosto souhlasím. Ještě vloni jsem měla 20kg nadváhu. A buď mi nikdo nic neříkal, nebo mi říkali, že tlustá nejsem. A já jim uvěřila a tak nějak jsem si žila. Až právě vloni se mě jedna paní ptala, kdy se rodinka rozroste. A mě teprve došlo jak mě vlastně lidi vidí a že to tak nechci. No 20kg je dole a je mi skvěle.
Gratuluji, paráda, ale jste ještě mladá, to bylo hubnutí legrace. S blížící se šedesátkou to už je nekončící boj 😀