Článek plný blábolu,nesmyslů a lži. Ani zmínka o neúspěsixh současné vládní koalice, které jsou hlavním důvodem jejich prohry v erovolbach. Ani zmínka o tom, že petikoalice mohla ve volbách do poslanecke snemovny zvítězit jen díky Rychetskeho změně volebního zákona. Autor se Aani nezmínil o tom, že Fiala sám již několikrát obelhal své voliče. Lhal i v diskusích před eurovolbami, třeba o klesajicich cenách potravin, odmítá sdělit, kolik stála českého daňového poplatníka jeho iniciativa na nákup střeliva pro Ukrajinu. Z Babise dělá utor stoupence Ruska, ale jeho rozhodnutí vyhostit ruské diplomaty po Vrbeticich svedci preci o pravém opaku. A to, že je pro mír, je jen výsledkem jeho realistického myšlení, že Ukrajina nemůže nikdy Rusko porazit. Autor je pouhým posluhovacem petikolky.

Diktaturu není vůbec snadné porazit, lidé, kteří v ní žijí, ji mají rádi. Co demokracie nabídne zřídka, ale diktatura vždy, je opojný pocit společného úspěchu i těm méně schopným. Ten dojem, že společná věc se podaří, stačí jen zničit, vyhnat a ponížit nepřátele, tj. ty, kteří s námi netáhnou za náš společný provaz. Nefalšovaná radost a nadšení z úspěchu společné věci je mnohem silnější emociální zážitek, než radost ze svého osobního úspěchu v demokracii. Osobní úspěch je individuální, s úspěšným jej sdílí maximálně několik lidí (manžel, rodiče), a to ještě velmi krátce, několik dní. Úspěch společné věci spolu prožívají miliony lidí, a prožívají jej neustále, protože se vládnoucí garnitura postará o to, aby jen co odezní jeden úspěch, už se mohl oslavovat další.

To je jako opium. Demokracie je na jednotlivce náročná. Každý se musí hlavně postarat sám o sebe, to je dost těžké. Lidé ve východním bloku diktaturu poznali a velká část lidí si ji vlastně přeje. Negativa jako zničené životy neloajálním, vynucenou servilitu vládnoucím apod. si lidé bagatelizují jako nutnou daň, která se dá při troše uvědomělosti a vůle snést.

Nechápu, proč lidé neustále nostalgicky vzpomínají na komunisty. Byl to totalitní režim, který zničil životy tisícům lidí. Zničil naší zemi víc než když to tu okupovali Němci! Nejlepší je, že někteří lidé nemohou přenést přes srdce, že byl Pavel členem KSČ, a pak to obratem s největší radostí hodí estébákovi. Opravdu nechápu jak je možné, že hloupých 40 let stačilo k tomu, aby se z demokratické vyspělé společnosti stal takový paskvil, co tu máme teď. My nejsme žádná východní Evropa, my jsme vždy byli respektovanou zemí na západě Evropy, byli jsme to my kdo byli nejvyspělejší částí Habsburské monarchie, hrdý národ. A teď nám tu vítězí "mírové" (čti proruské) strany. Z Ruska přišli akorát komunisté, okupanti. Bojovali proti našim legiím. Nechali nás krvácet při pražském povstání, jen proto aby nás neosvobodili Američané. Sebrali nám podkarpatskou Rus. Co přišlo dobrého z Ruska? A balet mi nestačí.

S autorem článku se mnozí prozápadní orientovaní občané ČR jistě ztotožňují a s obavami sledují, co se to na naší politické scéně děje a připravuje! Pokud k tomuto dění budeme jen slepě přihlížet , může se nám stát to co na Slovensku po posledních parlamentních volbách. V křesle premiéra se pohodlně usadí opět Babiš, zvolený třetinou dospělé populace, v které budou převládat senioři a náměstí po celé zemi se opět zaplní nespokojenými mladšími občany, kteří nebudou souhlasit s výsledky voleb. Ano bude se sice říkat, že volby přeci proběhly demokraticky, ale to neznamená, že se tak bude chovat příští proruská vláda! Stále však ještě máme čas to zvrátit a skutečně přijít k volbám a volit demokratické prozápadní strany a hnutí! Vždyť nemusí každé volby propadnout více jak milión hlasů voličů, kteří volby pravidelně ignorují! Zkusme se tedy vrátit zpět k západním demokratickým hodnotám a ne zpět před rok 1989!!