„Přemysl Otakar II., jeden z největších mužů Evropy a ztělesnění ideálu rytířství“ …

To je zase legrace při pátku.

Smích až slzy.

Co se dočteme příště?

Třeba v pátek 11. října, u příležitosti kulatého výročí smrti jednoho z nejděsivějších loupežníků 15. století?

Kupříkladu „Jan Žižka, jeden z největších mužů Evropy a ztělesnění ideálu rytířství“? 😕

Teď chvíli vážně: 26. srpna 1278 Přemysla dostihla vyšší spravedlnost, za jeho podlou zradu v tzv. první bitvě na Moravském poli.

Slovo dělá muže, platívalo v dávných, divných dobách, kdy si souboj sjednávali gentlemani nejen mezi sebou, ale i mezi svými armádami: Odkaz

Důvod byl nasnadě: Když jedna strana dohodnuté bitvy shledala, že prohrává, mohla se vzdát dle běžných zvyklostí.

Nedošlo tudíž ke zbytečnému krveprolití, následovalo jednání, smlouva atd.

Inu, zúčastnění velmožové dokázali myslet dopředu: Co když toho svého současného protivníka budu jednou potřebovat jako spojence?

Naopak, když zvítězím a zaženu ho do kouta, tak bude bojovat do poslední kapky krve, já budu mít zbytečné ztráty, další moji nepřátelé se budou radovat.

Takto byla dohodnuta i bitva u Kressenbrunnu.

Jenže Přemysl – ve své šílené touze po Impériu, své rytířské, své KRÁLOVSKÉ slovo porušil: Přepadl Uhry, v klidu se přepravující přes řeku na dohled od českého vojska.

Od toho zlého dne Přemyslovi rytíři trpěli vnitřním konfliktem: Mám zůstat věrný nevěrníkovi?

Takový konflikt oslabuje i nejsilnější rytíře.

Ale kdo by se dnes zdržoval přemýšlením o morálce, která někdy tíží jako mlýnský kámen, že?