Rusové mají dlouhou tradici soudit jiné za své vlastní zločiny.

Převlékání svých vojáků do libovolných uniforem, lži tak drzé, že si všichni pomysli, že na nich něco je, přece by nikdo tak drze nelhal.

Už bychom si mohli zvyknout na to, že Rusové nemají žádný zájem o pravdu ani o žádné lidské hodnoty. To se pak lže velmi snadno.

Poslední relativně pravdivé informace z Ruska jsou předrevoluční. Už VŘSR je obrovský podvod, neboť vlastně vubec nebyla - Aurora 7.11. nebyla v Peterburgu a všechny filmové dokumenty jsou setříhané z filmu S. Ejzenštejna Křižník Potěmkin. Pravda je až to další - šílené vraždění všech, kteří věděli, že to vlastně není pravda. Kniha J. Reeda je v podstatě román a ne dokument, za který byla vydávána. A systém, který celý je založen na lži a bohapustém překrucování faktu, už není schopen pochopit ani pojem pravda, ani jeho smysl. Pravda je přece to, co je pro nás prospěšné, lež to, co se nám nehodí... Trošku problém v budoucnu...lidé v Rusku, i kdyby náhodou dospěli k nějakým demokratizačním změnám, těžko se smíří s faktem absolutní lži ve svých dějinách. A začnou lhát, aby to nevyšlo tak brutálně. A prolžou se tam, kde jsou dnes...tedy zpátky do pr.ele...

Na co pan Jandourek zapomněl:

1. Přední rusácký fašoun tvrdí, že Hitler byl Žid. Viz např. Odkaz

Což koneckonců nevylučuje možnost, že rusáčtí historici/politici/masoví vrazi v budoucnu nevyrukují s objevem, že Hitler byl americký Žid, že.

2. Rusáci oficiálně přiznali vinu za katyňský masakr nejen za vlády Gorbačova resp. Jelcina, ale i za panování Putina, v listopadu 2010; viz Odkaz

Prostě: Führer Putin je oportunista stejně odporný jako Stalin či Hitler.

Lze nadějně předpokládat, že bude mít i podobně odpornou smrt. 😛

Soudruh Plotnikov není jediný ruský pseudohistorik, který by měl z dějepisu raději absolvovat reparát, než psát „odborné“ články. V roce 2018 jeho neméně zdatný kolega, známý profesor politologie J. J. Spicyn, prostoduše popřel existenci Tajných protokolů Paktu Ribbentrop-Molotov slovy: „Vždyť je nikdo nečetl“! (Kurfürst, J.: Příběh ruské geopolitiky. Jak se ruská myšlenka zmocnila více než šestiny světa. Nakladatelství „Karolinum“. Praha-2018., s. 326-327.) přesto, že počátkem roku 1993 vyšly i v Rusku. (Chavkin, B.: K istorii publikacii sovětských tekstov sovetsko-germanskich sekrětnych dokuměntov 1939-1941 gg. Forum novějšej vostojevropějskoj istorii i kultury-Russkoje izdanije No1, 2007, s.10.)

Když sledujeme vývoj diskurzu moderní ruské historie v posledních letech, tak vidíme, že se spíše podobá blouznění psychiatrických pacientů než imitaci byť jakéhokoli historického názoru. Ve svém primitivizmu dalece překonali "třídní pohledy" svých komunistických kolegů.