Víte, jsem starý kantor a nemyslím, že by se změnily děti k horšímu, jak by mohla naznačovat čísla "výzkumníků", kteří svou "tvorbou" de facto obhajují svou existenci. Z mého pohledu je problém nikoliv v dětech nebo škole, ale v hyperkorektnosti současného pohledu na definici šikany. Děti jsou, jaké jsou. Dozrávají, mají určitou genetickou výbavu a rodinné prostředí. Valnou část chování, která je dnes považována za šikanu, lze hodnotit jako zcela přirozené hledání místa v sociální skupině i sebe sama. Často se jedná úplné banality, které za šikanu nepovažuje ani sám postižený. Ano, pojďme potírat (nekompromisně) patologické násilnické, hrubě dehonestující chování, vydírání, ponižování. Zároveň ale buďme rozumní ve stanovení hranice, co je ještě sice nepěkné a co skutečná ŠIKANA.