Ke kritice pojmu "ovád obce": Možná i přímý odkaz na knihu filozofa Zdeňka Pince. Knihu rozhovorů s Pincem, de facto jeho memoáry, vydala Fakulta humanitních studií UK před čtrnácti lety právě pod názvem Být ovádem obce. A Pinc má k Sokratovi blízko.
Mefisto v osobě Vladimíra Justa? ... 🙂
Skutečné, individualizované elity nepotřebují korektiv ani souhlas. Stačí, že
jsou dostatečně anonymní, sebestředné, arogantní a sebevědomé... Masy
se mýlí už z podstaty věci... Cožpak to není tak, že americké, francouzské,
české, německé a jiné demokratické instituce jsou nevěrohodné a
nedůvěryhodné, protože jsou součástí systému, který je nevěrohodný a
nedůvěryhodný?
Cožpak to není tak, že ony hotové soudy, o nichž se nediskutuje, jsou v přímém
rozporu s pravidly, které si demokracie dala do vínku, aniž by je vystavila
diskuzi a oponentnímu názoru?
Vyvstává otázka, proč autor článku předkládá čtenáři hotové pravdy, o kterých
se nediskutuje, které umně vkládá do textu...
Milá dámo,
demokracie vznikla ve starověkém Řecku, kde platily hotové soudy a limity a ty se vynucovaly pod tretem smrti. případně ztráty majetku a vyhnanstvím.
Náboženství a rituály, včetně rodinných svazků byly posvátné.
Právě ony limity určují pravou demokracii, ale tuším že vy budete anarchistického smýšlení spíše než demokratického
Tento článek je typická obhajoba současné vlády neb Fórum již neví jak by obhájila nečinnost vlády ve skutečném řešení problémů proto sahá k Sokratovi místo toho, aby nastínila co má vláda konat ku prospěchu vlastních pracujících občanů a ne jim ztrpčovat život fůrou nařízení a zákazů
Pane jste značně švihlý, nomen omen.
Jak jste vlastně ten text mohl přečíst, a kde jste objevil, že za tím stojí pětikoalice?
Je snad herec Dušek vládním špionem a divadlo toho platformou?
Parádní text. Sokratovo lidové odsouzení, tedy odsouzení lidovým davem, nikoliv diktátorem, trochu připomíná také odsouzení Ježíšovo
"Pilát Pontský Židům nabízel, že zachová život Ježíše Krista a že místo něho nechá ukřižovat Barabáše. Židé si však vynutili, aby byl ukřižován Ježíš Kristus jako prorok a svobodu dostal usvědčený vrah Barabáš"
Ono se tohle děje ale furt, protože jde o personifikované principy a zákonitosti, které lze vidět v jak v individuální lidské duši, tak ale i ve společnosti nebo duši kolektivní. Lid, dav si radši mnohdy zvolí podvodníka a zloděje Barabu před nevinností, protože ta až příliš bolestně zrcadlí jeho vlastní malost, selhání, omezenost, prostě "nežádoucí, nepříjemný, bolestivý" stín. Nevinnost a pravdivost ohrožuje vysněné sebepojetí a pocit vlastní důležitosti knformního člověka, proto je soudí, křižuje a touží všelijak zahlušit. Lidové ukřižování nebo odsouzení k vypití bolehlavu se tak kolektivně děje např. v dnešním putinovském Rusku. I tam dává lid přednost Barabovi a pravdu a nevinnost přibíjí na kříž. Vlastní pravdivost a nevinnost, vlastní já, vlastní svědomí v prospěch identity tupého stádního kusu.
Jen bych k tomu ještě dodal i příběh falešných proroků, kteří v roli velkých obětí hystericky vřeští nad vlastní dotčenou svévolí. To jsou ty divadla různých konspirátorů, co se hystericky stylizují do role oběti a sami sebe přirovnávají k Janu Husovi nebo Miladě Horákové atd. jen proto, že věci nejdou dle jejich pomýlených osobních představ. To je pochopitelně zas jiný příběh. Není Ježíš jako "Ježíš". Ten falešný patří na psychiatrii
Ostatně ta hranice, kdy např. sám Dušek vystupuje v roli "střečka" nebo už falešného proroka, nemusí být vždy jasná. Mně osobně nepřijde, že by nějak přepadl, protože si jede víceméně tu svou. Jeho duchovnost a spiritualita mi nepřijde mocenská, politická. Tohle ovšem pochopitelně nelze říct o všech z této "alternativní party". Ti totiž mnohdy zachází s "alternativní realitou", tedy s popíráním, dezinformací a konspirací a to prostě ti skuteční prorokové nedělaj. V takovém případě se z naťukávajícího či inspirativního střečka stává opravdu ten otravný, dotěrný a obsedantně neodbytný ovád (někoho takového by mohl hrát např. proruský covidista Ševčík), o jehož užitečnosti lze oprávněně pochybovat. Opravdoví prorokové netouží po moci nad druhými, ale nad sebou sama, nad svými vlastními stíny (Ježíš na poušti, Getsemanské zahradě atd)😎
Problémem je, že Dušek je přesný opak Sokrata, tak jak je tu v článku popisován.
Sokrates je zakladatel vědeckého kritického myšlení, Dušek je propagátor myšlení magického, nekritického.
Sokrates byl filosof, ne vědec, to jsou trochu jiné kategorie, byť kritické myšlení je příznačné pro oba. Vědec pracuje s logiku v rámci smyslově uchopitelných faktů, filosof v rámci konceptů, mnohdy poměrně složitých a empiricky neověřitelných. Sokrates navíc představuje nejen filosofa, ale taky morální autoritu, která za své hodnoty ručí vlastním životem. Navíc Dušek sice hraje Sokrata, ale v autorově textu představuje "nakopávajícího střečka", který vytváří "totálně platným" vědeckým závěrům jakýsi protiproud. Ačkoliv ten samotný může mít "iracionální", vědecky neověřitelnou povahu, ve své vyvažujicí povaze zdravých pochyb naopak přispívá ke zdravému rozumu zbaveného vědeckého dogmatismu. Nakonec i ten Einstein říkal, že každým jeho objevem stál primárně pocit a představa. Až pak došlo na výpočty, racionalitu. Pokud člověk v sobě nebo ve společnosti zcela zadupe to magické, iracionální, pocitové, intuitivní, přestane se duševně hýbat a naprosto zkostnatí v nějakém zatvrdlém skeletu. Na druhou stranu je ovšem podobný problém, když iracionalita zcela zválcuje a popře rozum. Jung, který sice nebyl empirický vědec, ale i tak k lidskému poznání přispěl mohutně, ten střed, tu nezávislost, tuším přirovnal k jablku, které spadlo ze stromu, ale ještě nedopadlo na zem.
Takže to vezmeme podle Brechta?
Pořídí si vláda lid lepší?
Sokrates si neuvědomil, že vývoj přienese neschopným trafiku: budou hájit demokracii i tam, kde to není potřeba, protože nic jiného neumí. Takový stav je například na Slovensku: pan Šimečka s paní Kolíkovou. A u nás celá Fialova vláda.
Justovy úvahy čtu rád a se zaujetím, i když se v nich občas ztrácím. Zarazila mě ale obhajoba Duška, toho, který si vymýšlí nesmysly, jež mohou být i značně nebezpečné (za covidu). Just to vyjadřuje: "Osobnost, ... zastávající menšinové, dejme tomu alternativní postoje podporující svobodnou diskusi." Ejhle, máme tu to módní slovo "alternativní". Nehorázná. nebezpečná lež už není nehorázná. nebezpečná lež, ale "alternativní pravda". (Mám dojem, že tento pojem poprvé použil Trump, když tvrdil, že na jeho shromáždění bylo mnohem víc lidí, než ukazovaly TV záběry.) Tak to pardon. Jako že nebezpečný psychopat už není nebezpečný psychopat, ale "osobnost podporující svobodnou diskusi (svými "alternativními postoji"? Jako že všechny pavědecké názory se mají svobodně šířit a vtloukat lidem do hlavy? proč se tedy tolik mluví (a jedná) o boji proti desinformacím? (Ostatně myslím, že u Duška vzniklo silné podezření, že to nejsou jeho psychické a osobnostní úlety, ale komerční kalkul...). Ale jinak k těm "davům" - nejhorší je mlčící většina. A "Jediná věc je nezbytná pro triumf zla - aby dobří lidé nic nedělali.“
Článek se mi líbí, moc.
Jen otázka: Kdo všechno má mít právo se vyjadřovat, třeba v médiích veřejnoprávních? Někdo, koho zná pár set/tisíc lidí? Nĕkdo, komu se udělal názor? Zubař mudrující nad útokem Ruska na dětskou nemocnici? Herec prezentující názory na pandemii? Režisér hodnotící dnešní politiku příměry k padesátým létům, která nepamatuje? Někdo, kdo bude hlásat, že Země je placatá? Chtěla bych taky něco říct do veřejnoprávních médií. Mám na to právo?
Dnes si každý, zejména kontroverzní názor cestu k publiku najde. Je špatně, že je všechny nepřinášejí veřejnoprávní média?
Nedávno vydal FLÚ AVČR audioknihu „Platón. Sokratova obhajoba“, kde v roli Sokrata je uveden J. Dušek, v roli Meleta D. Šváb, athénský lid bubnuje Z. Konopásek a zaštěkání předvádí pes Tauri. Zajímalo by mě, v čem se tato hra liší od teatrologem navštívené hry. Také by mohl teatrolog vysvětlit, jaký je vztah mezi divadlem a davem, např. v komických hrách té doby od Aristofana byl Sokrates zesměšňován. Sokrates měl tu smůlu, že mezi třicítkou mužů, kteří nastolili krvavou hrůzovládu v Aténách, byli i někteří jeho žáci jako např. Platonův bratranec Kritias. Když potom Sparta dovolila svrhnout třicítku, demokraté vyhlásili amnestii (zde má pojem amnestie svůj původ), která sice zabránila přímé pomstě, nikoli však různým záminkám. A právě jedna z nich byla i žaloba, že Sokrates kazí mládež, např. tím, že vychoval takovou zrůdu, jakou byl právě Kritias, nebo takového zrádce, jakým byl Alkibiades.
A ještě bych přihodil takovou maličkost. Pokud je člověk nebo společnost v krizi, většinou jde o to, jak si rychle zachránit krk a prostor pro nějaké delší a hlubší filosofování se zužuje. V takových situacích je prostě mnohdy důležitější, rychle se rozhodnout a konat, byť to může znamenat, že člověk v prospěch rozhodnosti zahluší určité pochyby, které vyplavou až s odstupem, třeba i jako chyby a omyly. Tohle je typické pro různé válečné situace, kde je důležitější ta rychlost reakce, rozhodnost a jednota a z ní plynoucí síla, než jakoby v podstatě pasivní přemítání tam a zpátky, typické pro flisofickou diskuzi, dialog. Pochopitelně jde zas o poměr, míru. I voják si může dovolit za války pochybovat, ale je to náročnější.