Řekl bych naopak, že právě jen odstup objektivitu umožňuje. Ocenění těch, kteří ten stát vytvořili a hájili přece neznamená, že je nutné přehlížet jejich případné chyby či omyly. Nejpřesvědčivějším dokladem chyb je samotný osud Československa, které neustálo bez následků žádnou z vnějších či vnitřních krizí, aby se po 3/4 století definitivně rozpadlo. V kritickém hodnocení P. Šafra navíc postrádám zmínku o ostudném přístupu k otázce Moravy, jejíž tisíciletá svébytná tradice byla bez váhání obětována pochybné samoúčelné konstrukci "československého národa". Zdůrazňování až adorace pozitivních aspektů československého období (samostatnost, prvorepubliková demokracie) při současném zastírání negativ by svědčily pouze o nízkém sebevědomí a zakomplexovanosti české společnosti. Nemáme to zapotřebí.

Proboha v jakém područí?? Plně souhlasím s článkem, a navíc si myslím, že RU monarchie bylo opravdu škoda. Změnila by se pod Karlem I. v konstituční, s maximálnními právy každého státu. Něco si o tom načtěte.

To, co píšete, je jen důkazem toho, že vůbec nerozumíte naší historii. Český národ je tu už přes tisíc let a ve 14 a částečně v 15. století byl na světovém vrcholu prakticky ve všem. Jenže velikost a úmístění našeho národa zapříčinili, že jsme se dostali do kleští a na 300 let nás ovládl jiný národ a my se stali pouhými poddanými. Tlak na českou kulturu a tradice v rámci R-U byl obrovský a už to vypadalo, že zanikneme a splyneme s Habsburky. V 19. stol. se náš národ silně kulturně vzepřel díky hnutí romantismu a národnímu obrození a v roce 1918 jsme si po více než 300 letech znovu vybojovali zpět to, co jsme měli - náš nezávislý národ se vším všudy. Říkat, že takovou událost nemá cenu slavit je přinejmenším absolutní nepochopení historie.