Lipavský to udělal dobře.

Rusové se chovají jako hulváti, sami vraždí a znásilňují a budou předvokávat někoho, že dal oběti klacek na obranu.

S hulvátem můžete jìt buď do sporu a hádat se s ním, to znamená boj. A nebo jej budete ignorovat a nebudete se s ním vůbec bavit. Druhá možnost bolí psychopaty mnohem více. Protože nemají šanci lhát a ponižovat.

Lipavský dal rusku najevo, že jejich kecy jsou zcela bezcené a nikoho nezajímají.

Obávám se, že se to "nakonec" stane. Odhaduju to nějak takhle. Budeme ještě letos a pak možná ještě nějaký čas tak trošku pomáhat Ukrajině poskytováním prostředků. Teď se trošičku vzchopíme. Postupně se ale ukáže, že ani to vzchopení se problém s válkou neřeší v tak krátkém čase, na jaký jsme si pohodlným instantním životem zvykli a znovu se dostaví únava. K ní se přidá stále sílící vliv přesvědčování z ruské strany různými kanály o zbytečnosti snažení a o jeho morální pochybnosti ve stylu demagogie gangsterů držících rukojmí a svádících vinu za jejich utrpení na zasahující bezpečnostní složky. V řádu nižších let tedy vůle vzdorovat agresorovi ochabne. Ze soušasných východoukrajinských sudet se moc ruské říše rozšíří na celou Ukrajinu jako u nás za protektorátu. Rozkoš a uspokojení agresora povzbudí k dalším operacím a po Evropě vzniknou různé válečné situace jako za toho protektorátu. Utrpení se dotkne i příznivců Kremlu, jako se dotklo i jejich ukrajinských kolegů, ale i tak bude spousta kolaborantů. Diktátor za druhé světové byl poražen jednak svým spojencem smlouvy Molotov-Ribbentropp, kterého napřed napadl a jednak díky vylodění v Normandii. Netroufnu si odhadovat jak se představená situace nakonec vyvine, ale mám naději, že diktátor bude nakonec zase poražen. Ale toho utrpení, které předtím budeme muset zažít! Zdá se mi, že jsme si o něj koledovali jistou rozmazleností.