Bylo by dobré přirovnat události roku 68 a v 89. roce. V obou případech lidé věřili, že je to cesta k leší budoucnosti, Ale jako vždy, moci se chopili hlavně podvodníci, prospěcháři a zneužili důvěry občanů. Tak se zrodili milionáři, zbohatlíci, zločinci se schovávali za demokracii a z toho všeho se vyloupli polititici a škodí do dnes.
V roce 1968 jakoukoliv změnu zadusil Sovětský svaz. Dění po roce 1989? Občané měli možnost svobodně podnikat, kdo chtěl, tak to zkusil, často neuspěl. Pak tu máme část lidí, která se nesmířila s tím, že mít svobodu sebou nese také odpovědnost za vlastní život. Místo toho, aby na sobě pracovali, tak stále žijí v tom základním bludu, že stát má povinnost se o ně postarat.
Pokus o změnu hospodářské situace tzv. Šlikova reforma" se nakonec změnil o na zpochybnění naší zahraniční politiky. Toto nevyjadřovalo vedení státu, ale sdělovací prostředky po zrušení cenzury. Je jasné, že reálně uvažující politici jako Mlynář nemohli uvažovat o svobodných volbách, přes tehdejší oblibu by KSČ prohrála. Dubček byl naivní aparátník, sláva mu zamotala hlavu a odmítal vidět hrozící nebezpečí, které Sověti nezakrývali. Výsledkem byly nejen invaze, ale ztráta toho mála svobody co bylo ( literatura, divadlo, film) včetně vyřazení mnoha ze společnosti. Díky neschopnému vedení jsme vlétli do tuhé normalizace reprezentované až na malé vyjímky neschopnými partajníky. Kadár , kterého dosadily ruské tanky a stovky mrtvých se se nakonec ukázal lepším reformátorem než Dubček.
Ano, Kadár byl šikovnějším reformátorem a měl na dokončení svého díla "gulášový komunismus" daleko víc času. A ano, Dubček byl naivní a situace se mu vymkla z rukou....
Šesesátá léta jsem zažil jako puberťák. Byla to léta uvolnění a obrovské naděje. Začalo se téměř každý rok jezdit na Západ, vydávaly se neuvěřitelné knihy, vycházely Literární noviny, točili se skvělé filmy. Vypadalo to, že komunismus se rozpadá, do čela státu se postavili lidé, kteří začali říkat dříve nemyslitelné věci. Dokonce se objevily úvahy o poitickém pluralismu. Uvolňovalo se střední a vysoké školství, vznikala gymnázia, na filozofických fakultách bylo možno studovat lákavé obory. Rodilí antikomunisté začali říkat, že pokud by ten socialismu vypadal takto, tak by se v něm dalo i žít. A kdyby to bylo tak komunisticky sterilní a pro Moskvu nikterak nebezpečné, proč by sem Brežněv posílal tanky ? Vše pak bylo jimi zardoušeno. To nelze odpustit.
Je jasné, že pro konzervativního bolševika a prznitele českých dějin je představa funkčního demokratického socialismu neúnosná, ale jeho zdůvodnění jsou směšné. Jinak je vtipné, jak je Šafrova dikce a způsoby "argumentace" podobná normalizátorům z Rudého práva 😄 Prostě, bolševik v konzervativním hávu. Jiná strana spektra, ale stejnek k***t.
Co Vy víte o normalizaci?
No jo my Češi známe jenom od zdi ke zdi, žádnou střední cestu. Zavedení kapitalismu bez přívlastků.( a bez skrupulí) v devadesátkách přineslo likvidaci podniků, které by mohly po změně výrobní strategie a po zrušení technologického embarga fungovat i nadále a lépe. Všechno bylo prodáno, rozkradeno a my se stali odbytištěm zboží ze západu. Jaro '68 jsem jako hošík vnímal velice pozitivně a samozřejmě naivně.
Češi nemají být za svoji poválečnou minulost na co pyšní a tak se chytli tohohle nesmyslu, který jim vnutila krajní levice(vyhození komunisti). Že ruské tanky zastavily naší cestu k demokracii a prosperitě. Přitom ty ruské tanky je vlastně zachránily jelikož by se za nedlouho ocitli v úzkých a rychle by si vzpomněli na svoje prasárny z padesátých let.
Je to samozřejmě spekulace, ale nejspíš by sami, až by se jim situace vymykala z rukou, ty ruské tanky pozvali
Odpusťme prosím, panu Šafrovi jeho nevědomost. On 50.léta nezažil. Nemůže pochopit strach a hrůzu, které v lidech ještě pevně seděly, ani tu sílu naděje, která si v 60.letech troufla nadzdvihnout hlavu, ani tu bolest, když ji rozdrtily pásy ruských tanků. V žádných novinách tohle vyčíst nemohl.
Socialismus s lidskou tváří tu máme dnes a denně. A to nejen u nás, ale v celé Evropě. Míra přerozdělování bohatství od bohatým k méně bohatým probíhá skrze přebujelé sociální systémy a také dotační tituly (pokud jsou určeny soukromým firmám).
To bych řekla že se mýlíte, dnes nikdo nezabírá lidem to co mají ke své existenci (firmy, živnosti, obchody, hotely, továrny apod.), ani všechno nepatří všem jako za totáče.
Největší tryznu za násilné přerušení reformy socialismu drží celé dekády pravicoví politici a novináři a pateticky každoročně oplakávají socialismus s lidskou tváří. To je opravdu humorné. Dochází jim to?
Pan Šafr je prý ředitel. Tak sám sobě zadal práci v duchu " potřeb doby". Jako ředitel se jistě i odměnil. Úkol je splněn. Je mi ho líto, protože nemá možnost cítit ducha té doby, jak i zde mnozí připomínají. Ale city stranou, viďte, pane Šafře.