Na rozdíl od autora článku vím, že 60. léta nebyla hnusná doba, ale ta nejhezčí v našich novodobých dějinách. Celou jsem ji prožil, tak vím, o čem je řeč.
Naprostý souhlas, byla to doba uvolnění, o které se zasloužil prezident Novotný, který nakonec neudržel slovenské komunisty na uzdě. Pro SSSR bylo Pražské jaro jen záminka k umístění vojsk ve Střední Evropě. Dubčeka k pláči přinutil Ludvík Svoboda, který se zachoval stejně jako Beneš v roce 1948.
Já se taky divím, že spousta lidí Dubčeka tak adoruje.
Z mého pohledu byl podobné jednoduchý až hloupý jako Milouš Jakeš, jenom měl tu "lidskou" tvář.
Nakonec se zachoval jako zbabělec a po roce 1989 měl ještě tu drzost a chtěl se stát prezidentem. BRRR...
Ano, napsal jste to přesně... Bylo mi tehdy 14 let a úplně stejně jako Vy v tomto komentáři o "obrodě" mluvili mí rodiče. Je to ovšem často o osobních zkušenostech... Kde v rodinách existovala přímá zkušenost či dostatek informací o válečné a poválečné době, tam nikdy nemohly komunistické bláboly najít své místo. Dokonce ani v tom slavném osmašedesátém... Bylo totiž jasné, jak to dopadne. Jen šlo o to, kdy... Každopádně normalizace dál poznamenala všechny, kteří se - opět - nesklonili... Jen "mírněji" než ta hnusná padesátá léta. Pro mou generaci - tedy pro ty, co nevstoupili z jakýchkoliv (!) důvodů do normalizační stoky - to ale byl vesměs konec všech nadějí.
No 20. listopadu taky nikdo neřval, že chce konec bolševiků. Oni totiž nejenom paragáni v Prostějově čekali v kanadách a plné polní na rozkaz nás rozstřílet. A to samy v osumašedesátym, nemůžete totiž řvát na plnou hubu, že chcete vykopat medvěda z brlohu, když vás ten medvěd pořád drží pod krkem. Teď se to ale machruje.
Hloupý článek člověka, který to neprožil. Všichni jsme byli strženi úplně novým slovníkem politiků i novinářů, ze všech náhle tryskala láska, smysl pro pravdu a svobodu, kritika 50 let, naděje návratu do Evropy. Zmizela cenzura a v divadlech, kinech i v knihách se začaly dít věci. Jakoby se cosi dělo ve vesmíru, celý svět byl vzrušen jakousi nadějí...Ta atmosféra se v roce 1989 neopakovala, sice se jásalo, ale racoinálně, brzy s Klausem s pragmatickými úsměšky. Rok 1968 byl fenomén, bez něhož by k roku 1989 nedošlo. Rok 1968 byla perla našich dějin. Shakespearovské drama se vším všudy,i se zradou, falši a trochou romantiky, což bych si neodvážil nazvat kýčem. To se muselo prožít.
Slavný obrodny proces jsem vždy považoval za rvačku komandiru mezi ssebou. Dohady o tom,který z nich byl lepší, jsou zcela zbytečné. Pregnantne to kdysi vyjádřil dávný známý, legionář a účastník rumburske vzpoury. Spatnymu komunistovi urvat nohu a toho dobryho s ní utlouct.😄
Film jsem neviděl,na Mádla nechodím,ale zajímalo by mě,zda je ve filmu zmíněn výsledek hlasování toho tehdejšího nejvyššího orgánu,kdo byl pro a kdo proti invazi zbytku Varš smlouvy a z jakých byli republik tehdejšího SSSR?Děkuji
Proti byli jen Rumuni.
Výjimečně musím s autorem článku souhlasit.
a já s vámi
Máte pravdu. Jen nikdy nezapomenu na ten krátký výdech svobody. Bylo to tak krátké......
Šafr má jistě pravdu v objektivním hodnocení politické situace, ale pokud jde o lidi...přál bych mu, aby se dožil doby, kdy budou ve velkém hodnoceni lidi jako on.
Je velmi lehké vzít si nějaký článek a cupovat ho větu po větě. Totéž platí i pro historické události, které se hodnotí okem dnešního tleskače.
V každé době lze udělat jen to, co je v té chvíli možné a ne vždy je to všechno, co by si člověk přál.
A heslo na závěr - čím méně pamětníků, tím více historiků.